Obsah na této stránce není vhodný pro osoby mladší 18 let

Pro přístup do této sekce musíte být starší 18 let.

Jsem starší 18 let Nejsem starší 18 let

Dějiny prostituce

Dějiny prostituce

Prostituce jako jedno z nejstarších řemesel na světě má pestrou historii. Některé věci jsou známé, jiné vás asi překvapí. Pojďme se podívat, jak to bylo s lehkými ženami v různých etapách světových dějin.

Starověk

V různých starověkých kulturách v chrámech sloužili kněžky lásky, šlo tedy o tzv. chrámovou prostituci. Soulož s nimi měla zajišťovat úrodu a muži dodat novou sílu. Muži jim nosili jak peníze, tak věcné dary. Například z Babylonie se nám dokonce i zachoval text, ve kterém žena nabádá svého muže, aby za těmito kněžkami chodil častěji. Kněžky sloužily jednotlivým božstvům nebo patřily k různým sektám. Ve starověkém Egyptě byla prostituce ještě více rozvinutá. Dokonce existují záznamy o tom, že faraónové nutili své dcery k prostituci, aby získali peníze do státní pokladny, která byla zruinovaná stavbou pyramid. V Indii si zase na pokraji dospělosti museli dívky vybrat mezi manželstvím nebo volnou láskou, kdy byl sex taktéž poskytován za peníze.

Kromě chrámové prostituce existovala ve starověku i tzv. pohostinná prostituce, kdy muži propůjčovali své manželky nebo dcery svým hostům. Tato forma prostituce existuje u některých primitivních kmenů dodnes.

V antickém Řecku a Římě byly na prostituci závislé státní rozpočty. Daně odváděné z prostituce tvořily podstatnou část státních příjmů. Pokud chtěla prostitutka vycestovat mimo Atény nebo Řím, musela se zaručit, že se opět do hlavního města vrátí a svou činnost bude dále provozovat. Prostituce byla rozvinuta natolik, že v některých oblastech Řecka vycházela jedna lehká děva na každých třicet mužů. Prostitutky byly nazývány Venušinými služebnicemi a rozdělovaly se do tří základních skupin. První byly obyčejné dívky z nevěstinců, druhou skupinu tvořily tanečnice a hráčky na flétnu, které byly dražší a procházely speciálním výcvikem k tomuto účelu v tzv. výcvikových centrech pro budoucí prostitutky, a nejvyšší vrstvu tvořily hetéry, tedy velice vzdělané ženy, které byly nejvíce žádané. Řekové v podstatě považovali prostituci za zdravotní opatření proti homosexualitě i za akt vedoucí ke kultivaci člověka. Traduje se, že Messalinda, manželka římského císaře Claudia, se oddávala prostituci v obyčejných nevěstincích a zvládala za noc i přes dvacet mužů. Jednou dokonce uzavřela s obyčejnou prostitutkou sázku, která z nich zvládne za noc a den uspokojit více mužů, Messalinda však o jednoho muže sázku prohrála. Císařova manželka spolu s dalšími ženami tvořila skupinu vdaných prostitutek. Jednalo se o jev, který Řecko neznalo, avšak právě v Římě to bylo zcela běžné. Ze starověkého Říma se pak prostituce v podobném duchu začala šířit i do ostatních zemí Evropy.

Středověk

Křesťanský středověk už samozřejmě prostituci nepřál tolik jako starověk. Prostitutky a nevěstince však rozhodně nevymizely, existovaly dál, jen už nebyly přirozenou součástí života a tolik se o nich nemluvilo. V některých zemích trestali prostitutky trestem smrti, jinde se jim nechával volnější průběh pro příjmy do státních a městských pokladen. Za prostitutkami nejvíce chodili vojáci (případně měla vojska své vlastní lehké děvy, které se s nimi při taženích přesouvaly a poskytovaly jim nejen sex, ale i jim posluhovaly a staraly se o ně) a duchovní. Na druhou stranu právě církev z prostituce těžila, protože taktéž vybírala peníze od majitelů nevěstinců. V dobách starověku byly prostitutky běžnými občankami, některé i velmi váženými, ve středověku naopak patřily na úplný okraj společnosti. Bydlet musely pod dozorem kata mimo střed města. Ve velkých evropských městech, jako jsou například Benátky, Hamburk nebo Paříž, však existovaly celé „ulice lásky“. V Paříži se prostituci prý věnovala každá pátá žena. Tyto ženy také byly dobrými sportovkyněmi. Kromě společenského postavení značně klesla i cena prostitutek, sex s lehkou dívkou byl levnější než trocha jídla. Největší ránou pro prostituci bylo zavlečení syfilidy z Ameriky v 15. století, námořníci se jí tam nakazili od indiánů. Tato pohlavní choroba se ze Španělska poměrně rychle rozšířila do celé Evropy a zabila statisíce mužů i žen.

Novověk

Vzhledem k velkému rozšíření syfilidy se začaly nevěstince hromadně zavírat a prostituce přešla do tajnosti. Strach z nemoci ale nebyl tak silný, aby dokázal zlomit choutky a prostituci vymýtit. Tím, že byl prostituci odebrán veřejný charakter, města přišla o velkou část příjmu a postupně zase veřejné domy začala otvírat a vyhnané prostitutky nahánět zpátky. Předtím se jim však uřezávaly uši a byly bičovány. Od 17. století bylo skoro společenskou nutností, aby panovníci a zástupci z řad vysoké šlechty měli svou placenou milenku, která byla nejen krásná a šikovná, ale také vzdělaná a vlivná. Manželky tyto druhé ženy musely trpět a často překousnout i fakt, že milenky měly ve výsledku větší vliv na muže, než ony samotné, jakožto oficiální partnerky. Celkově bylo toto i následující století obdobím rozkvětu prostitutek, konkubín a kurtizán. Sex za peníze byl opět považován za běžnou součást života a lehkých žen bylo velké množství. V 19. století byl rozvoj prostituce navíc podpořen tím, že lékaři došli k závěru, že muž by měl provozovat sex každý čtvrtý den, kdežto žena jen jednou měsíčně. Manželky se tak v této oblasti nechtěli svým partnerům věnovat a ti hledal uspokojení jinde. Ke konci 19. století se objevil nový typ prostitutek, barové a kabaretní, která mírně vytlačily prostitutky „klasické“. V této době se také začalo bojovat proti pohlavně přenosným nemocem, v mnoha zemích byly u prostitutek nařízeny pravidelné lékařské kontroly, šíření chorob se tak částečně zpomalilo. Hlavními centry prostituce na světě se na přelomu století 19. a 20. staly Singapur a Nairobi.

Období světových válek

Během první světové války se prostitutky opět staly pevnou součástí vojenských pluků, vznikaly i pojízdné polní nevěstince. Po válce rozkvět prostituce skončil. Nevěstince byly rušeny a muži začali dávat přednost diskrétnějším hodinovým hotelům. Úroveň prostitutek za první republiky však byla oproti dnešní době poměrně vysoká (vzpomeňte si např. na Spalovače mrtvol nebo Četnické humoresky). V Evropě bylo poté mnoho prostitutek posláno do koncentračních táborů (Hitler byl zcela proti prostituci), tím byla tato činnost během druhé světové války ještě více utlumena. Naopak v Japonsku byly prostitutky během války velice důležité. Vojákům jejich velitelé den před bitvami nařizovali sex s prostitutkami, aby se uvolnilo v nich nahromaděné napětí. Některé ženy tak prý musely během dne uspokojit i čtyřicet mužů, před jejich stany se čekalo ve frontách a dostávaly jen polední pauzu na jídlo.

Druhá polovina 20. století

V socialistických státech během druhé poloviny 20. století došlo k vymýcení oficiální prostituce. Nevěstince nesměly existovat a prostituce byla hodnocena jako trestný čin. Všechny prostitutky se tak musely stáhnout do utajení, nijak se neorganizovat, fungovat samostatně a doufat, že jejich činnost nebude veřejnými činiteli objevena. Na Západě v této době mohla prostituce rozkvétat. Uvolnění morálky a více sexu přineslo jak hnutí hippies a feminismus, tak i vynalezení hormonální antikoncepce. 90. léta pak byla ve znamení migrace prostitutek za vyššími příjmy, kromě řádových prostitutek jsme se mohli setkávat i s elegantními společnicemi nebo call girls nabízejícími sex po telefonu, později i po internetu. V této době byl také založen Mezinárodní výbor pro práva prostitutek, který sídlí v Ženevě.

Chcete se dozvědět ještě něco dalšího z historie erotiky? Přečtěte si článek o dějiných masturbace.

Autor:
Publikováno: 29. 1. 2013 00:00 Nahlásit obsah