Obsah na této stránce není vhodný pro osoby mladší 18 let

Pro přístup do této sekce musíte být starší 18 let.

Jsem starší 18 let Nejsem starší 18 let

Hříšná vzpomínka

Hříšná vzpomínka

Uběhl týden. Nevybavuje si jeho tvář, nepamatuje si jeho chuť. Z posledních pocitů dokáže ve vzpomínkách poskládat pouze obrys hrudníku a pevných paží (nezvykle svalnatých na hudebníka). Jeho tělo se jí znovu formuje pod dlaněmi, jakoby to byla jen sekunda, co jí zmizel z dosahu. Ruce si pamatují každý záhyb i vous, oči zapomněly…

Znovu ji šimrají chomáčky světlého chmýří na jeho hrudi, znovu noří nos do jeho černého trička nasáklého pachem milování. Dech se jí úží, když si vzpomene na sevření těch cizích rukou kolem jejího útlého těla. Připadala si v jeho náručí jako holčička. Panenka, s níž si někdo pohrává nezávisle na její vůli. Všechny doteky slepě přijímala. Pasivně. Bez názoru. Opanoval ji pouze chtíč, který se propíjel její střízlivou myslí.

A přece chvílemi probleskly jiskřičky rozumu. To se mu pak dokázala alespoň náznakem vzepřít. Prsty mu zaryla s největší urputností do ruky, která právě bloudila po jejím těle, přidržela ji na jednom místě a v získaném čase zhluboka oddechovala ve snaze uklidnit svoje neposlušně se škubající tělo. Chvěla se jako lístky osiky ve větru. Není si jistá, zdali to bylo strachem nebo vzrušením z toho cizího muže, který ležel vedle ní. Nejspíš to byla směsice obojího. Nepoznávala se. Seznámili se před pár hodinami a ona teď klidně nechává neznámé ruce bloudit po jejím horkém těle. Ta velká jemná dlaň už dávno sjela z čela přes ušní lalůček na šíji. Bez zájmu minula ramínko a proklestila si cestu do výstřihu. Polaskala bradavky…

Ne, nepoznávala se. Ale náhoda tomu chtěla. Náhodou vyřizovala zrovna jeho objednávku, náhodou zrovna jemu špatně vrátila, náhodou dostala pauzu na večeři v době, kdy byl v restauraci i on. A den po té jej náhodou potká na akci, kde se díky náhlému úrazu kamarádky octne sama, náhodou bez střechy nad hlavou a úplně náhodou začne pršet. I to, že se k ní přitočil a oslovil ji, byla náhoda? Nebo spíš přirozený výsledek dosud proběhlého sledu náhod?

Ať už to bylo, co chtělo, octla se tam. V jeho objetí pod jeho střechou. Venku zběsile tloukly dešťové kapky a ona se stále víc nechávala opájet jeho doteky. Vzrušením chvílemi stěží lapala po dechu. Nebo to byla přece jen úzkost? Z toho co bude? Sex měla ráda. Sex měla moc ráda. Ale milovat se s někým úplně cizím jí připadalo nemyslitelné. Ale současně také příšerně vzrušující. A také moc dobře věděla, jak to vzrušovalo jeho. Dělil je jen tenký spacák skopaný dole v nohách. Křečovitě se v něm snažila udržet nohy alespoň po kolena. Tiskla je k sobě a doufala, že se případným útokům ubrání. Na jazyku válela prosebnou větu: „Prosím tě, neubližuj mi.“. Už už ji chtěla vypustit z úst, když uslyšela ta jemně šeptaná slůvka: „Neboj se mě. Neudělám nic, co nebudeš chtít.“

V tu chvíli ji zalila vlna něhy, kterou pocítila k tomu cizímu člověku a oddala se mu s ještě větší vášní a slepější důvěrou nežli prve. Ty dvě vykonavatelky lásky ovládané jeho pevnými pažemi brouzdali kolem jejího podbřišku a nenápadně odepínaly knoflíček za knoflíčkem jejích džínů. Svlékal jí prádlo jen tak, jakoby mimochodem. Jakoby to byla jeho každodenní rutina. A ona se zvládla jen chvět a pevně se jej držet. Měla pocit, jakoby stála na kraji útesu, kde sebemenší zaváhání zaviní pád, z něhož není návratu. Při tom ji ta hluboká temnota pod ní, o níž nevěděla, co skrývá, tak podivuhodně lákala. Kouzlo neznámého. Sladkost zakázaného.

Najednou ji z myšlenek vytrhla váha jeho těla, kterou ucítila na svém… a pak zavřela oči a rozhodla se skočit. Lehce roztáhla svá stehna od sebe a zašeptala mu do ucha: „Chci tě.“ Dlouho se nerozpakoval. Něžně ji pohladil po tváři a pronikl do ní. Ne, neměla čas na to, aby si svůj skok do hlubin rozmyslela. Jednou skočíte a pak už následuje jen let. A tenhle let stál rozhodně za to. Milování s ním byl zážitek, na nějž se jen tak nezapomíná. Choval se tak, jak se chovali sexuální partneři v jejích nejtajnějších snech. Byl něžný, ohleduplný a při tom nesmlouvavý. Byl to muž, samec, dominant. A při tom bylo vidět, jak jej těší její prohlubující se rozkoš, a proto dělal všechno proto, aby ji ještě znásobil. Ne, nedopřál jí oddechu. Mohla se pod jeho tělem zmítat, jak chtěla. Přitisknul jí k podložce a nedal prostor k úniku. Ale ona stejně nechtěla unikat. Chtěla si užívat plnými doušky to, co se jí tato náhodná noc rozhodla poskytnout. Milovali se dlouho. Milovali se několikrát.

Déšť ustal, přišlo svítání. Probudila se vedle cizího člověka, jehož tvář si teď v denním světle zvědavě prohlížela. Unaveně oddechoval vedle ní a majetnicky si ji přidržoval blízko svého nahého těla. Otevřel oči, usmál se a chytil ji za ruku. Netušila, co se dělá v takové chvíli. Než na to ale stačila přijít, zase víčka zavřel a spal spokojeně dál. Nechtěla čekat na ráno, rozpačité pohledy a obecné fráze. Rozhodla se pro rychlou akci. Spěšně posbírala své svršky, prohrábla si vlasy, naposledy se k němu přimkla a nechala motýlí polibek na jeho pravém spánku. Zmizela po francouzsku. Nenechala lístek, vzkaz, telefon, prostě nic. Věděl, kde pracuje, kdyby ji toužil vyhledat, ale tušila, že to neudělá. Že je jen jednou z mnoha a tak se rozhodla nechat mu jen letmou vzpomínkou. Sen, o němž nebude mít jedinou jistotu, že se mu nezdál.

 Je to už týden. A je to JEJÍ letmá vzpomínka, která se pozvolna mění v sen. Sen, v němž nejsou obrazy a tváře, ale doteky, vůně a tvary jeho těla, které jakoby znovu ožívaly pod jejími dlaněmi. Za pár dní se rozplynou i tyto dosud živé paměťové stopy. Měla pravdu. Neozval se. Zatím…

Autor:
Publikováno: 6. 8. 2012 16:11 Nahlásit obsah
Loading...