Obsah na této stránce není vhodný pro osoby mladší 18 let

Pro přístup do této sekce musíte být starší 18 let.

Jsem starší 18 let Nejsem starší 18 let

Jak vyléčit zamilovaného sobce?

Jak vyléčit zamilovaného sobce?

„On pro mě nedělá nic víc, než že existuje!“ Přistihnete se také někdy, že občas pronášíte podobné věty? Zatímco vy byste se pro něj rozdala, on vaším společným životem proplouvá. Není to však jen optický klam? Co když je to ve skutečnosti úplně jinak a váš milý do vztahu investuje mnohem více, než si nyní třeba dokážete představit? Poradíme vám, jak se nenechat pohltit subjektivním viděním světa a chápat svou lásku správně.

Když jsme zamilovaní, chováme se často jako blázni a nikdy by nás nenapadlo řešit, co všechno pro druhého vlastně děláme a kolik nás to stojí úsilí, času a peněz. S odcházejícím poblouzněním se však cosi změní a kromě určité formy více či méně pohodlného stereotypu nastupují i výčitky typu, že vy pro něj děláte všechno tohle a toto a on sedí na zadku. Debaty s kamarádkami o jednostranných vztazích a úvahy o tom, jestli má smysl sdílet život s člověkem, který vám vyčítá i nedělní kino, do kterého se mu vůůůbec nechtělo, ale kvůli vám se přemohl a šel, jsou jistě únavné a možná i zbytečné.

Láska ze sobeckých pohnutek je přirozená

Každý začátek obnáší nějakou investici. K nastartování auta také potřebujete více paliva než k udržení rychlosti a rozjet firmu stojí více sil i času, než ji pak udržovat v chodu. I každý vztah proto potřebuje spoustu snahy, kterou sice vyvíjíte kvůli partnerovi, ale především také kvůli sobě. Jestliže žijete v partnerském vztahu, děláte to proto, že druhý člověk přináší do vašeho života štěstí. Jinak řečeno, milujete ho z čistě sobeckých důvodů. Kdybyste nemilovala z těchto důvodů, nemělo by to smysl, protože láska z nesobeckých důvodů nezná žádostivost, radost ani osobní potěšení. Zkrátka je důležité umět se z lítosti obětovat pro druhého, alespoň v nějakém ohledu. Přece kdybychom partnerovi nemocnému chřipkou neuvařily horký čaj, měly bychom z toho špatný pocit, a i jídlo vařené pro jednoho chutná jinak, než večeře pro dva.

Odměnou za jakoukoli snahu je nám dobrý pocit, kdy si připadáme důležité a potřebné, bohužel to jen málokdy bereme v úvahu a očekáváme odměnu – od druhého. Co je však horší, ta odměna má už konkrétní rozměry, takže je to čokoláda, květiny, večeře v drahé restauraci… A když partner zrovna nevybere ten správný typ odměny, cítíme se nedoceněné. Podle psycholožky Pavlíny Zapletalové ovšem už zapomínáme na to, že druhý člověk nám do hlavy nevidí a že chceme-li něco dostat, musíme si o to také říct.

Zapomeňme na svou pohodlnost!

Psycholožka Pavlína Zapletalová podotýká, že v partnerských vztazích nebývá chyba v tom, že by toho lidé jeden pro druhého málo dělali nebo snad nedělali nic, ale chybou je, že to dělají podle svých představ a ne podle těch partnerových. Pak je pochopitelně každé úsilí marné a vy se cítíte nedoceněná, prakticky právem. Co druhý skutečně ocení, to musíte obtížně hledat, čímž psycholožka Zapletalová míní skutečné zjišťování toho, co má váš milý rád a co už ne. Často si také na základě minulých skutečností něco osvojíme a tohoto modelu se držíme déle než je zdrávo, takže obdarujeme partnera víkendovým wellness pobytem, zatímco on by raději lyžoval na horách. Podobný model bývá často uplatňován při nákupu vánočních dárků, ale při všedních rozhodnutích ohledně obědu či večeře či výběru, představení v kině nebo v divadle.

Vnímat to, jaký partner doopravdy je a co potřebuje, si žádá nejen naši pozornost, ale někdy i to, abychom trochu změnily samy sebe. Občas musíme upustit od své pohodlnosti a dokázat se přizpůsobit, což je zatraceně těžký úkol. Fakt, že toho druhého nedokážeme dostatečně poznat, je závislý také na míře přetvářky, která byla na začátku součástí našeho vztahu. A věřme tomu, že určitá míra přetvářky je vždy součástí nově se rodícího vztahu, nevyhne se tomu nikdo. Jenomže když s tím neskočíme včas, nebudeme už plnit přání sami sobě, ale jakýmsi přeludům, a z toho priostě radost mít nemůžeme.

Co ty pro mě vlastně děláš?

Že své partnerské vztahy vnímáme nevyrovnaně, jednostranně a vůbec tak nějak pokrouceně, souvisí často s našimi představami o rolích ve vztahu: Jak má vypadat správný muž, správná žena a správné soužití či manželství. Psycholožka Zapletalová zde varuje před univerzálními informacemi z módních časopisů a populárních seriálů a knih, kde se dozvídáme, jak harmonické soužití vypadá či nevypadá a potom, když v naší realitě tohle nesedí, máme automaticky tendenci usuzovat, že je u nás něco špatně.

Vezměme si třeba jen normální setkání s kamarádkou, která se nikdy nezapomene pochlubit svými úžasnými sexuálními zážitky. Tvrdí vám, že se s partnerem miluje třikrát týdně a nad vaší frekvencí jednou týdně jen nevěřícně kroutí hlavou. Jen málokdo by si po takovém rozhovoru nezačal myslet, že je něco špatně. Většinou už se ale neuvažuje o tom, nakolik kamarádka přehání a nakolik by to vlastně jiným ženám vyhovovalo, kdyby se s nimi chtěl jejich drahý pomilovat každý druhý den. A takových variant týkajících se nejen sexu existují tisíce… A vznikají z toho jen zbytečná nedorozumění, protože téměř každá žena při takovém srovnání usuzuje, že v jejím vztahu je něco v nepořádku.

Psycholožka Zapletalová varuje, že tato srovnávání jsou hloupost, takže jim nepropadejme, ale berme je s nadhledem, protože do vašeho vztahu vidíte nejlépe vy a váš partner. Nakonec se totiž může stát, že se necháte okolím natolik zmasírovat, že si už nebudete jistá tím, co vlastně chcete. Jenomže jak to potom má vědět váš protějšek, když to nevíte vy sama?

Proč se pořád s něčím vytahuješ?

Výčitky typu kdo toho pro koho dělá ve vztahu více a kdo nedělá nic, se čas od času vyskytují v každém soužití. Ale co když se opravdu stanou normou a váš milý začne počítat věci, které už pro vás udělal? Při každé laskavosti potom bude mít na paměti, že vám prokazuje jakousi službu - třeba že s vámi zašel do divadla, ačkoli se mu opravdu nechtělo. Co na tom, že vy jste s ním včera sledovala hokej, perete mu, uvaříte, staráte se o domácnost… Copak to nevidí? A čím to, že někteří lidé trpí potřebou vytahovat se zásluhou na věcech, které jsou přece v partnerském vztahu normální a automatické?

Psycholožka Pavlína Zapletalová upozorňuje, že takové chování je projevem nízkého sebevědomí, poněvadž vyrovnaný člověk nemá potřebu neustále někomu něco dokazovat. Tato tendence vyplývá z pochyb, zda toho bylo opravdu dost, což může mít dvě příčiny. Buď cítí, že toho pro vás skutečné nedělá dost, a proto vyzdvihne alespoň to málo, nebo na sebe klade příliš vysoké nároky, které ale nezvládá naplňovat, takže poukazuje alespoň na to málo, které pro vás udělal. Nezapomínejte proto svému protějšku připomínat, že ho máte ráda. Prostě jen tak.

Máte-li však po svém boku člověka, který upozorňuje na každou drobnůstku, kterou právě vykonal, máte jen tři možnosti: Buď s ním na toto téma povedete rozhovor, nebo mu doporučíte návštěvu odborníka, či se s ním rovnou rozejděte. V případě možnosti číslo tři mu ale nezapomeňte připomenout, jakou službu jste mu právě prokázala.

Kdy léčit vztah?

Jasné náznaky partnerské choroby jsou třeba to, když si na partnera za celý den ani nevzpomenete, nebo když jdete z práce domů, ale vůbec se tam netěšíte. Někdy se totiž se svým milým můžete pohádat do krve, ale přesto se domů těšíte. Pokud tedy nastane okamžik, kdy vás domů nic netáhne, je zaručeně už něco špatně. Pomoci vám mohou odborníci, partnerských poraden a psychologů se určitě nebojte. A pokud berete partnerskou krizi jako nemoc, věřte, že je dobré si připomenout, že prodělaná choroba zvyšuje odolnost organismu. A potom bude líp!

Publikováno: 2. 12. 2012 14:54 Nahlásit obsah