Dětství Hany Zagorové: Česká slavice byla nesmírně talentovanou holčičkou
Zajímá vás, jaké bylo dětství Hany Zagorové? Česká slavice byla již jako malá holčička nesmírně talentovaná. Nejen, že krásně zpívala, ale také psala básně či divadelní hry. V rodných Petřkovicích navíc dosud uchovávají pro veřejnost Hančinu báseň, kterou napsala 1. února 1958 ve svých 11 letech.
Hana Zagorová se narodila 6. září 1946 v Petřkovicích u Ostravy. Její maminka Edeltruda, za svoboda Boczianowská, pracovala jako učitelka. Učila gymnastiku, step a múzický talent, byla také vášnivou čtenářkou. Hančin táta Josef Zagora působil jako stavební inženýr. Kromě toho byl v Petřkovicích předsedou Svazu zahrádkářů.
Jelikož Petřkovice spadají k Hlučínsku, Hančini rodiče chodili do německých škol a mluvili německy. S ohledem na útrapy druhé světové války však Hanu Zagorovou a její starší sestru Evelynu vychovávali výhradně v českém jazyce. V jednom z rozhovorů Hanka dokonce řekla, že má k němčině špatný vztah. Její rodiče totiž tento jazyk používali, když chtěli, aby jim jejich děti nerozuměly.
Už jako malá byla Hana Zagorová velmi talentovaným děvčátkem. Od šesti let hrála na klavír, její láskou bylo také psaní. Už v devíti letech na základní škole obdržela diplom za sbírku veršů, které napsala. Ve svých jedenácti letech dokonce vytvořila svou první divadelní hru.
V rodných Petřkovicích uchovávají velmi cennou báseň Hany Zagorové s názvem Listonoš, kterou složila ve svých jedenácti letech. Současný petřkovických kronikář Kristián Gebauer konkrétně v petřkovické kronice našel velmi zajímavý zápis z 1. února 1958, kdy se v Petřkovicích otevíral poštovní úřad.
Při slavnostním otevření pošty tehdy recitovala báseň jedenáctiletá Hana Zagorová, která tento text sama složila. Součástí zápisu v petřkovické kronice je i kompletní Hančina báseň Listonoš, která zní následovně.
Hana Zagorová : Listonoš (1. února 1958)
Být listonošem je věru těžká věc
však někomu se jeho práce líbí přec.
Někomu přináší dopisy štěstí,
jinému dopisy zase zlo věstí.
A kdyby na světě listonoš nebyl,
kdo by pak všem lidem dopisy nosil?
A všichni dobří lidé na světě,
ať už jsou tady, či na jiné planetě,
si píší, píší psaníčka.
milému synovi píše matička.
Na světě však dobré babičky jsou
a přece svým příbuzným vůbec nepíšou.
A když pak člověk zeptá se jich,
odpoví vám: Pošta je daleko, nedošla bych.
A proto do každé vesnice, je pošta nutná velice.
Zdroj: Lidovky.cz, Cnn.iprima.cz, Cs.wikipedia.org