Rakousko: S výhledem na třítisícovky

Rakousko: S výhledem na třítisícovky Zdroj: SalzburgerLand Magazin

Pinzgauer Spaziergang, rakouská horská hřebenovka, patří k nejikoničtějším stezkám v zemi a turistům nabízí nepřeberné množství výhledů na alpké giganty, z nichž většina dosahuje nadmořské výšky nad 3000 metrů. Klikatící se stezku hory lemují od Zell am See až do konečné zastávky v Saalbachu.

Trasu dlouhou 19 kilometrů zvládne s dostatečnou časovou rezervou projít i turista začátečník. Stezka se téměř v celé délce, až na výjimečné úseky, vine podél horského hřebene. Ve výhledech na majestátní zasněžené vrcholky nebrání téměř žádné jehličnany, takže si je návštěvník může dosyta vychutnat. 

Zdroj: VH

To by ovšem nesmělo být zataženo a počasí tak trochu pod psa. Už ve výchozí stanici lanovky v Zell am See tušíme, že dnes se jasné oblohy a výhledů do dáli nedočkáme. Kupujeme kombinovaný lístek, který využíváme k pohodlné cestě vzhůru a zpět do údolí. 

Zdroj: VH

Naše plány projít celou pěšinou až do Saalbachu a odtud se svézt autobusem zpět do výchozího bodu v Zell am See nabourá paní pokladní, která nás informuje, že poslední kabinka odjíždí z horní stanice lanovky v Schatterbergu ve čtvrt na pět. Počítáme zbývající čas a zjišťujeme, že ani při sebelepší kondici a rychlé chůzi nemáme šanci stezku projít celou.

Zdroj: VH

Rakouský turismus dospěl v případě Pinzgauer Spaziergang k dokonalosti. Až skoro k samotnému začátku pěšiny nás vyveze lanovka, která spojuje Zell am See s kopcem Schmittenhöhe. Nutno podotknout, že nám lanovka ušetří spoustu energie a času, protože na cestě vzhůru do 1965 metrů, kde se nachází konečná stanice, překonává poměrně velké převýšení. 

Zdroj: VH

Na samotném vrcholku kopce se nám nabízí (za normálních okolností jistě překrásný) výhled na úzké údolí lemované zasněženými třítisícovkami. Nám však ostré skalnaté vrcholky zůstávají skryty zahalené těžkými šedými mraky, které se jen tak nezvednou. Kvůli nedostatku času na zdolání horské pěšiny, k čemuž je obvykle potřeba 6 až 8 hodin chůze, se rozhodujeme, že dojdeme tak daleko, jak jen nám to chabé časové možnosti dovolí, a půjdeme nazpět. 

Zdroj: VH

Lesní cestička vedoucí borovým lesem je pečlivě značena a střežena stády krav líně se povalujících na sytě zelených pastvinách. Ve výšce více než 2000 metrů nad mořem je pořádná zima, fouká a místy spadne i pár kapek deště. Pěšina je zřejmě po vydatném lijáku předchozího dne místy blátivá a kluzká. 

Zdroj: VH

Po několika prvních kilometrech objevujeme malebnou dřevěnou hospůdku postavenou ve stylu tolik typickém pro rakouské Alpy. Nadšeně se vrháme dovnitř a shodujeme se, že tohle místo bude pro dnešek naší cílovou destinací. Počasí se dosud neumoudřilo, mračna stále halí vrcholky horského masivu, kochat se scenérii již není třeba. U sympatického číšníka v letech objednáváme piva a na doporučení i tradiční špek. K našemu překvapení obsluhující pán pochází z Česka, v Rakousku je už něco málo přes dvacet let a za tu dobu dokonale splynul s místním prostředím. S typickým plnovousem a v kožených kalhotách by mu jeho původ hádal málokdo. 

Zdroj: VH

Občerstveni se vydáváme zpět na Smittenhöhe trochu zklamáni, že výlet nedopadl dle očekávání. Od nepředvídatelného horského počasí se dá čekat zkrátka všechno. Třeba to vyjde příště. 

Zdroj: VH

Publikováno: 9. 1. 2017 11:56 Nahlásit obsah