Vietnam: daleko na severu v oblasti Sa Pa

Vietnam: daleko na severu v oblasti Sa Pa

Oblast Sa Pa rozkládající se na severu Vietnamu poblíž hranice s Čínou je domovem četným horským kmenům a nabízí úžasné výhledy do okolní krajiny.

Do oblasti Sa Pa cestujeme nočním lehátkovým autobusem. Cesta je to dlouhá a únavná, lehátka jsou malá, nepohodlná a rozměrově uzpůsobená drobným vietnamským cestujícím. Všichni ostatní zažívají bezesnou noc.

Odměnou za lehký spánek je však malebné horské městečko Sa Pa s tradičním trhem. Místní trh, jako ostatně všechny trhy v Asii, stojí za návštěvu už jen pro svou magickou atmosféru. Mísí se na něm vjemy čichové s obrazovými. Pozorujeme ženy v tradičních barevných krojích, místní obyvatele při smlouvaní a turisty, kterým z nabídky zboží přechází zrak. Fascinováni procházíme tržnicí. Po chvíli se zastavíme u prodavačky s plechovým podnosem, na kterém je naservírovaný pes. Rasu je obtížné určit, pravděpodobně pouliční směs. Pes je naporcovaný se vším všudy. Zdá se, že žádná část nepřijde nazmar. Prodavačka ponechala i hlavu, aby bylo jasno, o kterou rasu se jedná. Vietnamci totiž jedí jen určitý druh psů, jak sami tvrdí. Tomu lze těžko věřit, vzhledem k tomu, že na ulicích neuvidíte žádného  potulujícího se psa. Se zájmem obsah podnosu pozorujeme a fotíme. Prodavačka pozná, že nechceme nakupovat a přes psa přehodí mokrý hadr.

Po prohlídce trhu vyrážíme na horskou túru, abychom se dostali do vesnice, kde přespíme. Je po dešti a cesta je neuvěřitelně blátivá. Nezřídka padáme na zadek. Doprovází nás početná skupina žen kmene černých Hmongů s dětmi. Naše mladá průvodkyně také pochází z místního kmene. Během cesty se od ní dozvídáme, že je jí teprve 16 a už ji rodiče stihli provdat za muže, kterého nemá ráda a kvůli kterému se musela rozejít se svým přítelem. Chtěla by studovat, ale školné na nejbližší střední škole ve městě Lao Cai stojí na místní poměry astronomickou sumu (asi 25 USD na měsíc). O dětech zatím nepřemýšlí, nicméně tradice je tradice. Většině dívek, které jsme cestou potkali, nebylo ani 20 let a už měly aspoň dvě děti.

Kraj je to tvrdý, ale na pohled nádherný. Obdivujeme kaskádovitá rýžová pole, kterými jsou posety okolní svahy. Jsou to tenké pásy políček naskládané pod sebou. Jedině tak lze v místních horách pěstovat nejdůležitější surovinu – rýži. Během cesty se setkáváme s příslušnicemi různých kmenů, které se nám snaží prodat rukodělné výrobky. Každý kmen má svůj vlastní kroj, pokrývku hlavy dokonce i úpravu vlasů. Ženy kmene Černých Hmongů nosí své dlouhé černé vlasy spletené do copů a omotané kolem hlavy, naopak ženám z kmene Červených Daů tradice velí si hlavy holit. Tradiční oblečení se však ve velké míře mísí se zahraničními trendy. Vliv z ciziny však do tak vzdálené oblasti proniká jen velmi pomalu. Nezbývá než doufat, že si krajina a její obyvatelé ponechají svůj nedotčený charakter co možná nejdéle.

Na fotkách vidíte příslušnice kmene Červených Daů a Černých Hmongů.

strana 1 / 5
Publikováno: 18. 8. 2013 00:00 Nahlásit obsah