Dojemný příběh malého chlapce, který rozbrečí každého...

Dojemný příběh malého chlapce, který rozbrečí každého... Zdroj: Shutterstock.com

Vánoce bývají obdobím, kdy se setkáváme s rodinou, přáteli a právě v tento moment si mnoho z nás uvědomí, co pro něj jeho blízcí znamenají. Jenže tento pocit uvědomění bychom měli mít i během celého roku, ne jen o Vánocích.

Proto vám přinášíme příběh malého chlapce, a ačkoliv je to jen dítě, uvědomuje si některé věci více než my dospělí.

„Bylo těsně před Vánoci a já měla konečně jeden volný den na to, abych nakoupila dárky pro mé děti. Rozhodla jsem se navštívit jedno z těch přeplněných obchodních center, kde se tlačí davy lidí. Duch Vánoc byl cítit ze všech stran, ale moje nadšení se nějak ne a ne dostavit. Stála jsem před regálem plným hraček a rozčilovala se nad tím, kolik peněz některé stojí a jestli má vůbec cenu těm mým čertům něco takového kupovat a jestli si s tím vůbec budou hrát. Po chvilce rozmýšlení a hledání toho správného dárku jsem si všimla chlapce, který držel panenku a jemně ji hladil po vlasech. Prostě tam jen tak stál, uprostřed dlouhé chodby a choval panenku. Po chvilce pozorování se otočil k jedné starší paní a zeptal se jí: „Babi, myslíš, že budu mít dost peněz na tu panenku?“ Jeho babička se na něj se smutnýma očima podívala a řekla mu: „Přece víš sám, zlatíčko, že na ni nemáme tolik peněz.“ Poté ho poprosila, ať na ni chvíli počká, že si pro něco jen zajde.

V tu chvíli jsem sebrala odvahu a k malému chlapci přistoupila s otázkou, komu chce tuto panenku koupit. „Mojí sestřičce, protože ji hrozně moc chtěla a přála si, aby jí ji donesl Ježíšek k Vánocům.“ „Přece když si ji přála od Ježíška, tak jí tu panenku i Ježíšek určitě přinese,“ odpověděla jsem mu. „To právě ne, protože tam, kde je moje sestřička, teď dárky Ježíšek nenosí. Chtěl jsem ji dát mamince, aby ji sestřičce dala, až za ní půjde. Táta totiž říkal, že maminka za ní za chvíli půjde, aby jí tam nebylo tolik smutno. Chtěl jsem jí k té panence dát ještě i moji fotku, aby nezapomněla na to, jak vypadám a že ji mám rád,“ odpověděl mi a znovu se podíval na panenku a ještě víc ji k sobě přitiskl. Jeho odpověď mě natolik překvapila, že jsem nepozorovaně vytáhla z kabelky peníze a pověděla mu, aby mi ukázal kolik na panenku má a že to spolu přepočítáme.

Zdroj: Shutterstock.com

Aniž by si toho tento chlapeček všiml, sem k jeho penězům přidala i ty své. Začali jsme společně počítat, a když uviděl, že mu to na panenku vyjde a ještě mu i zbyde, zvolal radostí: „Děkuji ti Bože, že jsi mi dal tolik peněz. Víte, já včera večer prosil Boha, aby mi poslal peníze na tu panenku. Chtěl jsem ještě i mamince koupit bílou růži, které tak miluje, ale už jsem neměl odvahu ho o to požádat, ale on mi poslal tolik peněz, že budu moct koupit oboje.“ Po chvilce se vrátila chlapečkova babička a společně odešli k pokladně. Poté jsem i já pokračovala v nákupu, ale nedokázala jsem na něj přestat myslet.

V ten moment jsem si vzpomněla na článek, který jsem četla v novinách. Stálo v něm, že opilý řidič v našem městě naboural do auta, ve kterém jela mladá žena se svojí dcerkou, která na místě zemřela a matka byla převezena do nemocnice s velmi vážným zraněním. Později jsem si v novinách opět přečetla článek, že tato žena na následky svého zranění zemřela. „Tak tohle tím myslel,“ proběhlo mi hlavou. V novinách bylo i oznámení o pohřbu, proto jsem nečekala ani minutu, šla do květinářství, koupila kytici bílých růží a vydala se na pohřeb. Z dálky jsem viděla rakev, ve které ležela maminka chlapce, vedle ní byla položená fotka a ona panenka, kterou ten malý chlapec chtěl tolik koupit. Jakmile jsem to uviděla, musela jsem odejít pryč. Kvůli jednomu nerozvážnému řidiči přišel tento malý chlapec o maminku i milovanou sestřičku.“

Autor:
Publikováno: 10. 1. 2017 07:43 Nahlásit obsah