Čtenářka píše: Splnila jsem si svůj dětský sen - jsem spisovatelka!

Čtenářka píše: Splnila jsem si svůj dětský sen - jsem spisovatelka!

Když jsem byla malá, říkala jsem si, jak by bylo skvělé stát se buď princeznou nebo spisovatelkou. No, princ pořád nikde, a tak jsem začala psát.

A najednou se to stalo skutečností. Bylo mi 15 let a dokončila jsem první knihu. Jediné, co mě napadalo, bylo - tohle ale nemůže vyjít. Nevěřila jsem si. Knihu jsem zamkla hluboko do šuplíku.

Víte, proč je skvělé mít zvědavé kamarádky? Jednoho dne mi ta moje projela počítač a vyhecovala mě: "No tak Iren, pošli to někam! V nejhorším se nic nestane!" A víte co? Měla pravdu. Co horšího se může stát?

Poslala jsem své dílko do nakladatelství Akcent a čekala a čekala. Už jsem se začala smiřovat s tím, že se nic neuděje. Není nic jednoduššího, než si přestat věřit. Jenže!

Ozvali se a bylo to jako v pohádce. Během několika měsíců kniha vyšla. Hvězdy s nadějí a její hlavní hrdinka, Jana, se stala mým prvním literárním potomkem. A mám pocit, že ji znám doopravdy. Jana se potýká s mentální anorexií a já s ní prošla její příběh den za dnem. Možná mě netrápila stejná úskalí, jako ji, ale umím se do ní vžít. Možná jsem blázen, ale Jana se stala mou kamarádkou.

Uběhlo pár let a mně došlo - když to šlo jednou, proč by to nevyšlo zas? A tak jsem se odvážila a odeslala i druhý rukopis. Tentokrát knižnímu gigantovi - Egmontu. Však, jak by řekla moje kamařádka, co se může stát? A heuréka, zadařilo se. Aneta se stala obětí kyberšikany. Hm, já sice facebook mám - vlastně dva - a je asi trochu pokrytecké varovat mladé lidi před sociálními sítěmi. Myslím si však, že je důležité opakovat - nesvěřujte internetu vše.

Dámy, nikdy, nikdy neztrácejte naději. Já ještě studuji a už někdo čte to, co jsem napsala - to je přeci šílené.

Přiznám se, při pohledu do výloh se usmívám a chodím knihy v knihkupectvích tajně navštěvovat. Je to takový hloupý zvyk, ale jsem neskutečně šťastná. Vlastně jsou mi peníze úplně jedno. Já si splnila sen!

 

Pak mě napadlo - jak bych mohla pomoci i dalším lidem, kteří se jen bojí uspět? A tak objíždím školy a beseduji s mladými kreativci. Snažím se říct - jděte do toho a neodkládejte svoje přání! Doufám, že můj článek inspiroval i někoho z Vás. Pokud ano, budu ráda, když se mi ozvete na Irena Piloušková - official na facebooku. Pokud se tu někde potuluje někdo, kdo prostě miluje psaní, ale neví, jak se sebou naložit, jsem tu pro vás. Ne proto, že bych z toho něco měla - nemám. Ale prostě proto, že já naštěstí měla někoho, kdo mě nakopnul. Musím to poslat dál.

Publikováno: 21. 4. 2016 18:46 Nahlásit obsah
Loading...