Obsah na této stránce není vhodný pro osoby mladší 18 let

Pro přístup do této sekce musíte být starší 18 let.

Jsem starší 18 let Nejsem starší 18 let

O bramborovém salátu a syndromu Pepka námořníka aneb proč si muži a ženy nerozumějí, i když mluví stejnou řečí

O bramborovém salátu a syndromu Pepka námořníka aneb proč si muži a ženy nerozumějí, i když mluví stejnou řečí

Mluvit neznamená komunikovat a poslouchat neznamená naslouchat - zkusme se tedy častěji naladit na podobnou frekvenci a při komunikaci s protějškem méně "předpokládat".

Mars a Venuše, to je klasika. Ženy neumí parkovat a muži neradi hledají něco na mapě. Ohrané vtípky, kterým se občas zasmějeme, jindy se snažím jednat navzdory jim, ale převážnou dobu nás jen tak piánko  podprahově rozčilují, až čas od času vybouchneme. Ráda bych se ale zaměřila na jiný druh bitev, ke kterému pravidelně dochází... A nejlepší asi bude ukázat to na dvou frontách.

Žena X se pustila do příprav bramborového salátu. Jelikož ho nedělala poprvé, nijak zvlášť nepřemýšlela nad tím, co do něj dává, v jakém pořadí a poměru to dělá, či jestli to bude těžce stravitelné (proboha, šetřit se na Vánoce?) - jednala automaticky. Suma sumárum, "všichni" ale přece vědí, že je to BRAMBOROVÝ salát, tak snad každému dojde, že základem jsou ty BRAMBORY. Pak nějaká ta mrkev. Hrášek. Kořenová zelenina obecně. Majonéza. Koření. A tak dále, že jo. Někdo přidává i cibuli, ale není to nutnost.

 

Z kuchyně zpět do reality...

Muž a žena, ať už spoluláskusdílející, spolubytsdílející nebo spolupapírsdílející (nemyšleno toaletní, ten sdílejí i ti předchozí) jsou občas dohnáni do takové ošemetné situace - jsou nuceni spolu komunikovat (nutno dodat, že žena tuto potřebu pociťuje o něco častěji). Vyskytne se situace Y, která je problémová na ten a ten způsob - největší problém ovšem je, že žena má na ten problém práh vnímavosti na hodnotě cca 1,2... (měřítko raději neuvádím), zatímco muž se pohybuje v hodnotách 3,6 - taktéž cca, nebudu nikomu nic vymlouvat (ano, může ten váš mít práh na hodnotě 7,2 ale tyto hodnoty neuvádím, abych dala lidstvu naději). I chopí se žena slova. Ale jak to tak bývá, vyjádřit se stručně/jasně/výstižně… není zrovna jednoduché. Obzvlášť proto, že i po stopadesátésedmé žije v iluzi, že ten práh přece musí mít daný muž podobně (on to snad nevidí nebo co?!) Časem to tedy vzdá, a jelikož ví, že ona se zaobírá problémy, které muž ani nevidí, nebude to snadné.

Je třeba to uvést všechno do nějakého kontextu. Propojit veškeré souvislosti. Říct to opatrně, aby se nevyděsil. Prostě něco ve stylu sdělení kruté diagnózy někomu, kdo přišel s rýmou. Jak to dopadne? Žena muži vykreslí, že pociťuje problémovou situaci Y (zde je 1. chyba - žena POCIŤUJE PROBLÉM - muži nemají rádi, když ženy něco pociťují, obzvlášť když se ještě k tomu jedná o problémy), předhodí mu ji tedy v tom mistrovském balení, které si v hlavě připravila a čeká. Čeká na odpověď. Na odpověď na jasně vykreslenou situaci (dle jejího názoru), která si žádá odezvu či alespoň zaujmutí jasného stanoviska. A dostane se jí čeho? Ničeho. Nebo nějaké absolutně zcestné odpovědi, která je úplně mimo a nesouvisí s tématem.

Zpět k bramborovému salátu. U toho to asi vypadá tak, že žena ho naservíruje muži - viz receptura výše psaná... A stane se jednoduchá věc, muž si spolehlivě z toho doslova vyoperuje tu cibuli, která je tam vyloženě navíc. Prostě dostane bramborový salát a jeho největší starostí je cibule, které je tam vyloženě "symbolicky". No, a když si řekne, že by se mohl nějak zapojit do této převážně zeleninové operace, tak hodí ženě X mango. Že je mango ovoce a ne zelenina? Ale to je přece fuk. On to mango měl, se nebude ohlížet zrovna po ZELENINĚ, vždyť kdo ji má rád?

 

Takže nějak tak. Myslíme si, že když mluvíme oba česky, tak si rozumíme, ale opak je pravdou. Ženy pociťují problémy mnohem mnohem častěji, zároveň je zaobalují do cukrkandlových balení (výjimku tvoří termínované výbuchy hněvu, opilecké excesy a podlehnutí večerním melancholickým stavům), přes které se muži nemohou dostat. Ať už je to cukrkandl nebo zeleninová bariéra. Muži totiž nemají rádi problémy - stejně jako malé děti odmítají jíst zeleninu. Dalo by se to nazvat takovým "syndromem Pepka námořníka". Ještě pár let zpátky nám všem tvrdili, jak má špenát v sobě kupu železa. A ejhle, ono to není pravda. Jak říká pan Trojan v Jedna ruka netleská, špenát má v sobě železa jako kterákoliv jiná zelenina. Prostě nám lhali. A můžou lhát znova. Tak proč ten špenát jíst? Proto muži nevěří, když jim ženy tvrdí, že KAŽDÝ má občas ve vztahu nějaké problémy, KAŽDÝ je musí nějak řešit a KAŽDÝ se občas hádá. ON chce prostě vztah bez problému - a pokud mu tvrdíme, že takový není, beztak lžeme taky.

 

* na úvod jsem měla možná varovat, že jde o genderově stereotypní článek, a že existují výjimky -  samozřejmě že  existují výjimky a samozřejmě, že tou výjimkou je právě váš partner

Publikováno: 3. 2. 2015 14:52 Nahlásit obsah