Říká vám partner, že jste marnivá? Víme, jak mu to vyvrátit!

Říká vám partner, že jste marnivá? Víme, jak mu to vyvrátit!

Jestli si váš milý myslí, že vám největší radost udělá nová rtěnka nebo svetr z výprodeje, je teda opravdu vedle. Udělaly jsme průzkum a zjistily, že úplně nejšťastnější jsme, když…

…nám to sluší na fotce

Okolí nás může podlézavě ujišťovat, že na fotkách vypadáme skvěle, ale my víme svoje. Vypadáme děsně. Ještě jsem nepotkala ženu, která by při prohlížení fotek z dovolené nadšeně vykřikovala: „Podívej, tady mám tak krásně vypracované břicho!“ A to můžeme hovořit o štěstí, že dnes existují digitální foťáky, které umožní smazat ty největší hrůzy ihned. I tak je ale šance, že na fotce nebudeme vypadat jako bahenní příšera, téměř nulová. Ale když se zadaří, stojí to za to.

…zhubneme jen tak

Displej váhy většinou neukazuje čísla, která bychom viděly dvakrát rády. Ale moment, kdy se nějaká ta sympatická číslice ukáže, je krásný. Nedávno se mi to stalo. Po týdnu na dovolené, kdy jsem se stravovala stylem k obědu svíčková, k večeři kachna, jsem s obavami nakráčela k váze a čekala… a objevilo se úžasných 56 kilo! Nádhera. A za další týden mi váha ukázala nádherných 51 kilo! Bohužel kalhoty se mi nebezpečně zařezávaly, a mně došlo, že sen o bezpracném hubnutí byl jen klam. Váha jednoduše dosloužila. Ale ten euforický den za to stál.

…nás někdo považuje za výrazně mladší

Mé šestačtyřicetileté kamarádce s ňadry číslo pět vnutila pokladní v drogerii věrnostní kartu, ovšem ne ledajakou. „Vyplňte si rovnou baby kartu,“ podala jí formulář, při tom se zálibně dívala na její empírové šaty stažené šňůrkou těsně pod podprsenkou v domnění, že je těhotná. „Jakou baby kartu?“ podívala se na ni kamarádka skoro padesátnice, matka osmadvacetileté dcery. „No abyste mohla pro miminko nakupovat se slevou,“ spiklenecky mrkla prodavačka. Kamarádka nevěděla, jestli ji má vzít peněženkou přes hlavu, nebo ji obejmout a napsat děkovný dopis šéfovi obchodu, jaké milé lidi to zaměstnává. Rozhodla se pro zlatou střední cestu a celou cestu domů se usmívala.

…si naši milí zapamatují, co máme rádi

Dostala jsem kdysi od svého partnera desku kapely ABBA, i když jsem tehdy už několik let upřednostňovala U2. „Koukej, co jsem sehnal. To je, viď?“ vrněl blahem a snažil se v mých očích zachytit stopu nadšeného obdivu „Ó, jak jsi pozorný, jak mě máš rád, když si pamatuješ, že miluju čtyři Švédy.“ Tohle přesně v mých očích nebylo, ale radost jsem měla. Stejně jako moje babička, když jí děda přinesl v polovině 90. let, tedy už v době plných regálů, domů patnáct balíčků kakaa. „Koukej, co jsem sehnal. To je, viď?“ „Ježišmarjá, tolik kakaa!“ zvolala babička a nevěřícně polkla. „Máš ho přece ráda a zrovna ho měli!“ Taky měla radost.

…obelstíme počítač

Málokdo je tak neodbytný jako počítač. Sotva ho člověk zapne, hned sype z rukávu dotazy na instalaci nebo aktualizaci aplikací. Možná tedy stejně jako já děláte, že tam nejste, a přitom doufáte, že se to nějak vyřeší samo, nebo že v případě problémů počítač prostě jen vypnete a zapnete. Někteří lidé jsou už z počítačů natolik zblblí, že při poruše auta zkoušejí vystoupit a znovu nastoupit. Když ale člověk překoná ten děs, spustí instalaci a ona se povede, cítí se jako Bill Gates.

…nám pomůže úředník

Spisovatel Franz Kafka tvrdil, že všichni úředníci jsou podráždění, i když se zdají klidní. Určitě věděl, co říká, jako úředník totiž léta pracoval. Tohle povolání zkrátka nemá dobrou pověst. Když jsem nedávno zvedla telefon a na druhé straně se ozvalo „Dobrý den, tady finanční úřad“, ztuhla mi krev v žilách. „V daňovém přiznání jste špatně vyplnila kolonku 75, paragraf 63, odstavec 12,“ pokračoval hlas. „Ano?“ „Ano, vy jste tu vyplnila ano, ale má tu být ne. Pokud nebudete proti, opravila bych to s vámi po telefonu, abyste sem nemusela jezdit.“ Báječné.

…odpadne něco nepříjemného

Určitě si pamatujete na ty blažené chvíle, kdy o přestávce vyšlo najevo, že obávaná desetiminutovka z matematiky odpadne, protože vyučující dostala angínu. V dospělosti pak takové zprávy potěší úplně stejně. Nedávno jsem na chodbě potkala kolegyni. Celá zářila. „Nový krém, nebo nový muž?“ vyzvídala a jsem. „Ani jedno, odpadl mi firemní status,“ smála se jako malá holka. Některé věci zkrátka fungují celý život.

…se nám na balkoně urodí rajčata nebo rozkvetou muškáty

Jestli vám chcípne na nedostatek vody i kaktus, pak cokoli, co vyroste, ať už je to fialka nebo salátová okurka, vyvolá euforii větší, než kdyby k vám zašel na kafe Colin Firth. Vím, o čem mluvím, většinu pokojových květin jsem svou péčí zahubila. A když jsem si na zahrádku koupila sazenici mateřídoušky (vždyť je to plevel, ta roste všude a sama), pochopila jsem, že jsem ztracená. Při každém sekání trávníku jsem ji přejela sekačkou, takže jsem jí nikdy nedovolila vyrůst. Stejně tak okrasné trávě, jiřinám, narcisům, kosatcům a všem ostatním. Až onehdy mi na okenním parapetu vykvetla bez mého přičinění orchidej a na záhonku plném kravského hnoje se urodila (zřejmě velmi odolná) rajčata. Měla jsem sto chutí pobíhat s obojím po domě jako Pyšná princezna: „Neuvadla, zahradníku, neuvadla!“

Publikováno: 29. 9. 2012 22:10 Nahlásit obsah
Loading...