Čtenářka píše: Spokojený život

Čtenářka píše: Spokojený život

Co je to vůbec ten „spokojený život“? Pro každého člověka to může být úplně něco jiného. Práce snů, perfektní partner, peníze, pevné zdraví, úspěch a obdiv, děti. Jmenovat by se dalo, ještě spousta dalších věcí. Lze vůbec skloubit všechno to jmenované dohromady? Většinou máme jedno, nebo druhé. V lepším případě tři jmenované priority.

Jakmile dosáhneme jednoho, chceme další. Po nějaké době si toho přestaneme vážit a začneme to považovat za přirozené, normální a už nás to tolik nenaplňuje. Prvotní nadšení se vytratí. Chceme víc a víc. Je to dobře, nebo špatně? A kde je ta zdravá míra a hranice? Jsme šťastní, když najdeme toho ideálního partnera a mnohdy si myslíme, že jsme se narodili jen pro něj! Po nějaké době nám zevšední, přijde stres, nějaká ta hádka a „prince“, nebo princeznu pasujeme na obyčejného smrtelníka. Bohužel občas se stane, že danou osobu pasujeme na otravný hmyz. Stejně tak to může být u některých lidí s prací. Získáme ji, máme obdiv a úctu okolí, ale po nějaké době se tohoto pocitu najíme dosytnosti a chceme víc. Už nám to nestačí. Neustálý lov na spokojený život a štěstí se zárukou! Když si do hledáčku na internetu zadáte název „spokojený život“ dozvíte se, že spokojení budete jen s novým domem od nějaké firmy. Nebo že spokojení budete, když začnete věřit v boha. Když získáte práci snů. Budete mít ideálního partnera, a nejlépe vám ho najde nějaká seznamovací agentura, podle přesně zadaných parametrů. Výčet spokojenosti je snad nekonečný.

Osobně si myslím, že štěstí je „osobní postoj“. Můžete si koupit dům, ale nezaručí vám to, že se tam budete cítit spokojeně, šťastně a doma. Doma jste tam, kde vás mají rádi. A může to být i chatrč. A co začít věřit v boha? Vy jste bůh! Ten je všude kolem nás a v nás! Věřit musíte především sám v sebe! A co tak práce snů? Pak budete spokojeni? A která to je? Toť otázka do pranice. Někdo má jasno a přesně ví, co by chtěl dělat. Ti šťastnější se tím také živí. Ale každý nemá tu možnost a spousta lidí ani neví, co by vlastně chtěla dělat. Protože nás k tomu nikdo nevedl! Abychom dělali to, co chceme a co nás baví. A co teda s tím? Nejdůležitější je nalézt potěšení v tom co děláme. Ony se ty cesty samy otevřou. Pokud otevřeme lednici a máme na výběr mezi jogurtem, nebo sýrem, nejsme na tom tak zle. Jsou lidé, kteří nemají ani lednici. Zdravá míra „chtít víc“ je dobře! Protože nás to posunuje dál a nesedíme pasivně na zadku. Mít cíle je důležité a dosahovat výsledků stejně tak! Ale nikdy nenechte ten pocit zevšednět. Stejně tak nezapomínejte, do koho jste se zamilovali. Nechtějte měnit lidi ale věci! Chtít víc není špatně, ale být chamtivý, to už špatně je. Nezapomínejte být šťastní a vděční už s tím co máte nyní. Protože se nenaučíte být šťastní, nikdy a s nikým.

Oblíbený příběh z knihy Čtyřhodinový pracovní týden od Timothy Ferriss

Jistý americký podnikatel trávil na radu lékaře dovolenou v malé mexické vesnici na pobřeží oceánu. Hned první ráno ho zastihl naléhavý telefonický rozhovor. Nepovedlo se mu usnout a tak se šel provětrat do přístavu. Tam kotvila rybářská loď. Američan Mexičanovi pochválil úlovek a zeptal se, proč není na moři déle a neuloví víc ryb? Mám dost, abych uživil svou rodinu, a pár jich dám ještě přátelům. Ale co pak děláš ve volném čase? Mexičan se zasmál a odpověděl. Dlouho spím, rybařím pro zábavu, hraji si s dětmi a se ženou si dopřávám siesty. Večer jdu do vesnice a dám si víno a s kamarády hrajeme na kytary. Mám rušný a bohatý život seňore. Američan se smál a pobízel Mexičana, aby rybařil déle, za větší úlovky bude mít více peněz, a pak také více lodí. Nebudeš své úlovky prodávat prostředníkům, ale přímo spotřebitelům. Otevřeš si vlastní konzervárnu. Rybář se zeptal: A jak dlouho všechen ten proces bude trvat? Nanejvýš pětadvacet let, odpověděl podnikatel. Budeš bohatý a vyděláš miliony. Miliony? A co potom seňore? Potom odejdeš na odpočinek. Odstěhuješ se do malé rybářské vesnice na pobřeží. Budeš dlouho spát, rybařit jen pro zábavu, hrát si s dětmi a dopřávat siestu se ženou a večer chodit za kamarády do vesnice.

Publikováno: 2. 12. 2013 14:01 Nahlásit obsah