A co když mě odmítne?

A co když mě odmítne?

Odmítnutí, kdo by se ho nebál... Váháme s oslovením neznáme osoby, ale občas váháme říci i kolegovi, že nemyslíme na nic jiného než na něj! Jak zvládnout ten tlak před samotným vyslovením?

Před časem jsem šla po chodníku u frekventované silnice. Docela poklidnou chůzi mi narušily tři slečny, které zrovna přeběhly z druhé strany cesty. Na vteřinu jsem se kvůli nim musela zastavit, tak jsem čekala aspoň pokynutí hlavou na omluvu, že do někoho málem vrazily. Jenže holky nic, byly upřené do výlohy vinárny po mé pravici.

Letmo jsem se tam mrkla a uviděla mladíky. Tohle celé trvalo jen vteřiny, ale co mi utkvělo v hlavě na měsíce, byla věta, kterou pronesla jedna slečna: “A co když mě odmítne?"

Její tón hlasu byl nervozní, nesmělý. A co teprve ten strach v očích. Je to ten stejný pocit, jako když jdete poprvé k neznámému člověku, chcete ho oslovit, ale bojíte se?

Čeho se vlastně reálně bojíme?

Trapasu, odmítnutí, toho, že ho vidíme poprvé a možná naposled, že už další příležitost na oslovení nebude. Kolik “lásek” vám uteklo jen proto, že jste se báli? Odkud tento strach pochází? Je objektivní? Proč máme vždy koule na to radit kamarádům, ale sami jsme “připosraní” udělat první krok?  

Pojďme do hloubky: co nám doopravdy brání oslovit toho, kdo se nám líbí?

Nejdříve bych problematiku oslovování rozdělila na dva základní typy. První je oslovení neznámého člověka (na ulici, v baru, v semináři, ve škole, kdekoli). Poté je to oslovení nebo spíše projevení se někomu, koho již delší dobu známe (kamarád, spolužák, kolega, pracovní partner). Ač se nám lehčeji komunikuje s kamarádem, věřte, že odkrytí citů  bližší osobě je daleko větší dřina, než v baru někoho pozvat na rande.

Oslovení neznámé osoby

Následující faktory nám brání, abychom oslovili neznámou osobu:

  • Stud. Stydíme se za sebe, přemýšlíme, že bychom se dotyčnému nemuseli líbit, a tím pádem nás odmítne. Ať to považujete za více či méně povrchní, dáváme na první dojem. Pokud se necítíte dostatečně přitažlivý nebo sexy, tak vám v oslovení neznámé osoby jistě bude bránit stud.  
  • Ponížení. Pokud jdete oslovit někoho jen na základě toho, že vás fyzicky přitahuje a nic moc o něm nevíte, je tu jistá šance (zvláště pokud je podnapilý), že vás může nějakým způsobem ponížit. Půjdete třeba za někým, kdo je sám na baru, a on vás odmítne. Ale ne slušně (“omlouvám se, nemám zájem”) nebo že něco má - výmluv je mnoho - naopak vás sjede očima od hlavy až k patě, zasměje se a dodá, že nemá důvod se s vámi bavit nebo jiné nelichotivé ponižující odmítnutí.
  • Nedostatek sebevědomí. Mnoho lidí má samo o sobě horší mínění, než o nich mají ostatní (častější je to u žen). A třeba muži-introverti si netroufají jít do konfrontace. Oba tyto případy mají jedno společné, bojí se neúspěchu a odmítnutí.

Se studem, obavou z ponížení i nedostatkem sebevědomí, se dá pracovat. Co je zaručené a nenásilné? Nevrhejte se však bezhlavě do oslovování. Má rada je: dejte na oční kontakt.

Pokud jste někde a někdo se vám líbí, použijte to nejdůmyslnější - OČI. Zní to jako klišé, ale zamyslete se: když na vás někdo neustále kouká a pozoruje váš pohyb, prostě to “cítíte”. Nemusíte nic udělat, a přeci dokážete navázat kontakt. A pak už je to jednoduché, jestli se i dotyčná osoba za vaším pohledem otáčí a k tomu se na vás ještě usměje, máte zčásti vyhráno. Je to skvělý náznak toho, že jste protějšku něčím také sympatičtí a když jej osobně oslovíte, s velkou pravděpodobností s vámi nebude mít problém komunikovat.

Zdroj: shutterstock.com

Po čase možná zjistíte, že se k vám nehodí pro partnerský život, ale to nevadí… nový kamarád je super a nacvičili jste si oslovování do budoucna.

Pokud však na váš oční kontakt nereaguje nebo je to dané osobě nepříjemné (nejčastěji to poznáte tak, že se na vás otočí a ušklíbne se, případně se otočí jen párkrát a nereaguje), tak to také můžete zkusit, ale počítejte s tím, že bude opravdu těžké tuto osobu zaujmout. Klišé typu “jsi mi povědomá” apod. jsou opravdu mimo! Může se taky stát, že dotyčná osoba na váš oční kontakt vůbec nezareaguje, nebo jen se zřejmou nechutí (otočí si židli, abyste jí neviděl do obličeje). Pak toho okamžitě nechte, byli byste považováni za ubožáka s výrazem týraného štěněte.  

strana 1 / 2
Publikováno: 7. 2. 2018 13:20 Nahlásit obsah