Nepál: Kolem himálajských velikánů

Nepál: Kolem himálajských velikánů

Treking v Nepálu je mezi návštěvníky velmi oblíbený. Ač zrovna nepatřím mezi příznivce sportu, příležitost procházky mezi vysokohorskými štíty jsem si nemohla nechat ujít. A proto s kamarádkou vyrážíme na čtyřdenní trek plný úchvatných vyhlídek, mrazivých rán a hlubokých údolí.

Volíme jednu z nejjednodušších tras, kterou snadno zvládne i netrénovaný člověk. Začínáme v turistickém středisku Pokhara, odkud se autem vydáváme do vesničky Naya Pul ležící v těsné blízkosti zasněžených velikánů. První část trasy připomíná spíše procházku malebnou krajinou, během které nakukujeme do příbytků místních a pozorujeme jejich mnohdy velmi těžký životní úděl. Potkáváme děti různého věku na cestě do školy. I v takové rozvojové zemi, jakou Nepál je, rodiče posílají děti za vzděláním. Jakmile však dosáhnou určitého věku, spíš než ve škole začnou být užitečné doma na poli. I toto je jeden z hlavních důvodů, proč je negramotnost v Nepálu stále hojně rozšířeným problémem.

Odpoledne přicházíme do konce naší cesty, horské vesničky Ulleri, kde trávíme noc v na pohled studeném a chatrném hotýlku, který má však jedinečné kouzlo. Nabízí překrásný výhled a teplou vodu. Co víc si na své pouti můžeme přát. Další dny nás naše kroky zavedou do přilehlých vesniček Ghorepani a Tatopani. V první zmíněné se můžeme při západu slunce kochat zasněženým vrcholem Annapurny South. Následující ráno nás budík vzbudí o půl páté, sotva rozlepíme oči, už se škrábeme na nedalekou vyhlídku Poon Hill, odkud přehlédneme celé panorama horských štítů, dominované velehorou Dhaulagiri. Do vesničky Tatopani, jejíž název naznačuje přítomnost horkých pramenů, se těšíme a radujeme se, že si po dlouhé túře budeme moci na chvíli odpočinout. Čeká nás však překvapení v podobě dvou bazénků k prasknutí narvaných domorodci, kteří nám nadšeně mávají na pozdrav. Ani na okamžik nezaváháme, ihned měníme rozhodnutí a shodujeme se, že prostředí nějaké kavárny či restaurace bude bezpečnější.

Čtvrtý den nás čeká jízda místním autobusem do městečka Jomsom ležícího v tajuplném království Mustang daleko na severu Nepálu. Dopravní prostředek s příznačným nápisem „Bad Boy“ na zadním skle již přijíždí nacpaný, bereme poslední volná místa a dobrodružství začíná. Nezpevněná cesta vysoko v horách lemuje příkrý svah, pod námi roklina, divoká řeka a průzračnou vodou. Silnice je plná výmolů a děr. Nejděsivější okamžik přichází, když autobus vjede jedním kolem do díry a celý se nakloní nad propast. Nedýchám, zavírám oči a uklidňuji se, že tady řidič přece nejede poprvé a všechna místa důvěrně zná. Nad hlavou mi vříská z reproduktoru typická nepálská hudba, která celý zážitek umocňuje. V polovině trasy do busu nastupuje chlápek s kozou. Nikdo kromě nás se nad tím nepozastavuje. Nepál vypadá na zemi s neomezenými možnostmi. Není s podivem, že procento nehod a zahynuvších na silnicích je velmi vysoké jistě i vinou těchto cest v dezolátním stavu. Letecká doprava je zde považována za vůbec nejbezpečnější způsob cestování, což je při uvážení vlivu výšky okolních hor na nefunkčnost leteckých navigačních systémů mírně znepokojivé.

Jaká úleva, když konečně dorazíme do cíle. Jomsom má v sobě skrytý půvab města v podhůří hory Nilgiri, kvůli které jsme celé cestovní martyrium podstoupily. Výhled, který se nám nabízí, se nedá s ničím srovnat a bohatě vynahrazuje všechen ten strach, který jsme na cestě zažily. Pokud ono bájné šangri-la existuje, musí se nalézat někde v Nepálu mezi vrcholky oněch sedmitisícovek. Při pohledu na majestátní velehory mě opouštějí slova a prostě jen zírám na svůj splněný sen.

strana 1 / 3
Publikováno: 6. 8. 2015 19:35 Nahlásit obsah