Ideál ženské krásy – krása vs. zdraví

Ideál ženské krásy – krása vs. zdraví

Nezdravý ideál krásy provází lidstvo po staletí. Od minulosti až po současnost, byl ideál ženské krásy velmi důležitý. Mnohdy tradice, někdy vstupenka do lepšího života. Každopádně „bolavá krása“. Tak lze popsat různé manýry doby i nezlomnou tradici různých kmenů naší planety.

Ideál ženské krásy v Číně

Podvazování nohou - tisíc let starý zvyk provozovaný v předrevoluční Číně, po dívkách z vyšších sociálních vrstev ve jménu feminního ideálu krásy požadoval, aby nechaly své nohy krnět. Zákrok probíhal tak, že dívkám byla omotávána chodidla dlouhými pruhy pevné látky. Nárt se zlámal a tíha těla pak spočívala pouze na koncích pat. Žena s podvázanýma nohama sloužila jako symbol manželova sociálního statusu, který tak dával najevo, že je bohatý a že jeho žena nemusí pracovat. Vedlejším efektem bylo i odstřižení od vnějších sociálních kontaktů, čímž žena zůstávala odkázaná pouze na svého manžela. Tento obyčej se podařilo vymýtit až na počátku 20. století. Velkou rezistenci projevovala hlavně chudší vrstva obyvatelstva, pro které představovalo podvazování nohou svých dcer vstupenku do vyšší společnosti.

Zeštíhlující korzety

Masové rozšíření korzetů bylo především v 19. století. Korzety mohou být považovány za mechanickou pomůcku k dosažení štíhlého vzhledu, ale stejně jako hladovění, mohou být zdrojem tělesného poškození páteře a vnitřních orgánů, nehledě na riziko rozlomení korzetu a přímé poranění jeho kovovými částmi. Přes obecnou známost a rozpoznání těchto rizik, korzety zůstaly dlouho populární pro svou symboliku krásy a cudnosti. V obou případech byla tělesná pohoda obětována kulturnímu ideálu krásy. 

Nezdravý ideál krásy a tuberkulóza

Dalším případem pocházejícím též z 19. století je romantizace a idealizace tuberkulózy. Tato nemoc byla asociována s vlastnostmi jako ušlechtilost, jemnost a citlivost. Pobledlost se stala módním atributem, muži dávali přednost zesinalým ženám, ty zas používaly raději bělicí prášek namísto výrazných líčidel. Pily citronový džus a ocet, aby ztratily chuť k jídlu. Ve šlechtických kruzích, které byly ovlivněny romantismem, se prosazoval ideál útlé dívky, neboť vládla představa, že noblesa je spojená s pokašláváním a průsvitností.

Ideál krásy na severu Thajska

Na hranicích Thajska a Barmy, v oblasti takzvaného Zlatého trojúhelníku, žijí v několika vesnicích kmene Padaung takzvané „žirafí ženy“. První kroužek dívka dostane zhruba v pěti letech a poté každý rok minimálně jeden nebo dva. Žena tak po dosažení dospělosti nosí na krku i dvě desítky kruhů o hmotnosti několika kilogramů. Ty stlačí hrudní koš, klíční kosti a krk se tak opticky prodlouží až na dvojnásobnou délku. Není výjimkou, že jich žena má více než 20 a jejich celková váha dosahuje zhruba pěti kilogramů. Názory na původ netradičního a často bolestivého zdobení se dnes liší. Uvádí se, že mosazné kruhy mají ženu chránit před útokem tygra nebo ji udělat neatraktivní pro ostatní kmeny a zabránit tak jejímu prodání do otroctví. Kruhy mají pro Padaungy zvláštní magickou sílu. Dotknout se jich mohl jen někdo, kdo onemocněl, nebo člověk před dlouhou cestou místo požehnání. Kruhy se stávaly jakousi přenosnou domácí svatyní.

Tradice žen kmene Mursiů v Africe

V odlehlém koutu Etiopie, v povodí řeky Omo, žije kmen Mursiů, jehož ženy se zdobí keramickými talířky z pálené terakotové hlíny. Talířky rozmanitých tvarů i barev si ženy vkládají do spodního rtu, případně do ušních lalůčků. Talířky signalizují svou sexuální vyspělost a později spokojenost v manželství. Dívky se jimi pyšní zhruba od věku 13 let a největší talířky, někdy o průměru až 15 centimetrů, mívají v době, kdy jsou na vdávání, tedy kolem 16. roku života. Ret se ženám rozřízne a postupně se roztahuje stále většími talířky. Aby talířek správně držel, musí se dívce ještě vyrazit dva až čtyři zuby ze spodní čelisti. Takže s jeho zavedením je spojené nejedno utrpení. Větší a těžší talířky se také musí podpírat volnou rukou. S talířky ve rtu se dá jíst i mluvit, ženy si je ovšem na takové aktivity obvykle vyndávají. Po vyjmutí talířku visí roztažený ret ženě v některých případech až pod bradu. Pokud ženě zemře manžel, na znamení smutku si sama ret prořízne tak, aby se už talířkem nikdy nemohla zdobit.

Autor:
Publikováno: 18. 5. 2018 07:00 Nahlásit obsah
Loading...