Pohlavně přenosné nemoci 6: Chlamydióza

Pohlavně přenosné nemoci 6: Chlamydióza

V posledním díle našeho seriálu o pohlavně přenosných nemocech se podíváme na chlamydiózu, zákeřnou, dlouhotrvající a vysoce infekční nemoc, která se špatně rozeznává od jiných nemocí nebo je dlouho bez jakýchkoli příznaků. Co je chlamydiová infekce, jak dochází k jejímu přenosu, jaké jsou její příznaky a jak je možné ji léčit?

Co jsou chlamydie?

Chlamydiová infekce je onemocnění způsobené bakterií chlamydia, která napadá buňky svého hostitele a přetváří je tak, aby v nich měla dobré podmínky pro rozmnožování, vylučuje do těla endotoxin. Někdy se její přítomnost v těle projevuje navenek, jindy však chlamydie v těle hostitele žijí, aniž by o tom on věděl. Dříve se myslelo, že chlamydie jsou viry, dnes je však dokázaná příbuznost s bakteriemi. V současné době rozeznáváme čtyři druhy chlamydiové infekce způsobené čtyřmi různými druhy chlamydií:

  • chlamydia trachomatis (pohlavně přenosná infekce)
  • chlamydia pneumoniae (onemocnění dýchacího ústrojí, nejčastější a nejnebezpečnější chlamydiová infekce, přenáší se kapénkovým přenosem)
  • chlamydia psittaci (chlamydiová infekce primárně se vyskytující u zvířat, k přenosu na člověka dochází nejčastěji skrze kontaminovaný zvířecí trus nebo peří, kdy člověk vdechne spory)
  • chlamydia pecorum (taktéž primárně u zvířat, možný přenos na člověka)

Dále se budeme věnovat pouze prvním zmíněným chlamydiím trachomatis, které se přenášejí zejména pohlavním stykem a napadají pohlavní orgány, můžeme je tedy označit za pohlavně přenosnou chorobu.

Jak se chlamydie trachomatis přenášejí?

Chlamydie jsou vysoce infekční, inkubační doba je až tři týdny. Základním způsobem přenosu je nechráněný pohlavní styk, vaginální, anální i orální. Nakazit se je také možné přes potřísněné prsty. Jakákoli sexuální praktika tedy může být nebezpečná. Infekci je možné si zavléci i do oka, pokud se potřísněnými prst dotýkáme obličeje.

K nakažení však může dojít sekundárním způsobem, tedy nepřímo používáním společných ručníků nebo povlečení, taktéž ve společně užívaných vlhkých prostorách, jako je bazén, sauna, toalety nebo fitness.

Další možností je přenos z infikované těhotné ženy na dítě během porodu, pravděpodobnost nákazy je až 50 %, novorozencům mohou chlamydie způsobit silné záněty spojivek nebo plic.

Jaké jsou příznaky?

Infikovaný člověk pozoruje změny na vnějších genitáliích, může se jednat o puchýř nebo uzlinku, ale také o větší bolestivý vřed. Genitálie mohou svědit či pálit, u žen se obvykle vyskytuje nadměrný výtok s nestandardním zápachem. Nemocný pociťuje bolesti v podbřišku, má problémy s močením kvůli podrážděným močovým cestám. Pohlavní styk bývá bolestivý, doprovázet ho může i slabé krvácení. Infikovaný může mít vysoké horečky doprovázené zimnicí, taktéž dochází ke zduření místních uzlin v tříslech. Menstruace může být silnější a krvácení někdy přichází i mimo menstruaci.

Pokud se chlamydie nezačnou včas léčit a infekce se rozvine, může dojít u žen k infekci dělohy, děložního čípku nebo vejcovodů, u mužů k infekcím urogenitálních cest a prostaty. Infekcí může být postižen i konečník. Ženy jsou obecně ohrožené více než muži. U obou pohlaví může dojít k neplodnosti, u žen se také vyskytuje mimoděložní těhotenství.

Bohužel až u čtyř pětin žen v první fázi infekce vůbec žádné příznaky neobjeví a žena tak nezjistí, že má chlamydie, může jimi nakazit někoho dalšího nebo skončit jako neplodná. Některé ženy zjistí, že mají chlamydie právě až během toho, kdy se bez úspěchu snaží otěhotnět a pátrají po příčině tohoto problému. U mužů probíhá infekce bez příznaků zhruba v 50 % případů.

Jak se infikace virem diagnostikuje?

Pokud má člověk podezření na nákazu chlamydiemi trachomatis, měl by co nejdříve navštívit gynekologa/urologa. U žen se provede stěr z čípku, u mužů z ústí močové trubice, vzorek se pošle k rozboru do laboratoře. Kromě stěru je také možný rozbor krve nebo vzorku DNA. Nemoc se dá prokázat již týden po infikování. Často ale lidé chodí opakovaně k lékaři s různými problémy a bolestmi a na to, že mají chlamydie, se nepřijde, protože konkrétní zdravotní problémy pacienta nijak nákaze chlamydiemi nenasvědčují. Někdy jsou proto tito lidé lékaři považováni za hypochondry. Diagnostika chlamydiózy je poměrně nákladná, proto se často odsouvá na pozdější dobu.

Jak se lze chránit?

Částečnou ochranu nám může poskytnout používání kondomu. Základní prevencí však není sex s kondomem, ale vyhýbání se střídání partnerů, nechráněný styk s neznámým partnerem znamená 60% riziko nákazy. Taktéž je potřeba důkladně dbát na hygienu ve společně užívaných rizikových prostorech a vždy používat vlastní čisté prádlo a ručníky.

Jak je chlamidióza častá?

Chlamydie jsou jednou z nejčastějších infekcí v celé Evropě a to nejen z pohlavně přenosných infekcí. Pokud však někoho necháme vyjmenovat pohlavní nemoci, které zná, chlamydie se v seznamu často vůbec neobjeví, nejsou totiž v obecném povědomí většiny lidí a pokud jsou, bývají často podceňované. Ročně se na světě nakazí přes 90 milionů lidí. Většina nemocných má mezi 15 a 30 roky.

Jak se léčí?

Chlamydie se v lehčích případech léčí antibiotiky, která se berou obvykle po dobu dvou až tří týdnů, případně se antibiotika kombinují s chemoterapeutiky. Během léčby se doporučuje užívat přípravky na posílení imunity, která je v této době značně oslabená. Léčit se musí i sexuální partneři, aby nedošlo k opakovanému přenosu infekce. Po dobu léčby je samozřejmě nutná sexuální abstinence, ta by se měla dodržet i ještě nejméně týden po skončení léčby. I po zdánlivém úplném vyléčení může dojít k recidivě nemoci, některé lidi tak chlamydie trápí celý život jako chronické onemocnění. Je vhodné opakovaně provádět odběry krve alespoň jednou za rok, aby měl člověk jistotu, že k recidivě nedošlo. Celkově je léčba chlamydií velmi náročná a může přinést různé komplikace, smrtelná nemoc to však není. V poslední době se mluví i o souvislostech chlamydiové infekce s dalšími nemocemi, jako je např. astma, revma, roztroušená skleróza, onemocnění srdce a mozku, cukrovka i psychické problémy (včetně silných depresí vedoucích k sebevraždě). Chlamydie by se tedy rozhodně neměly podceňovat.

Na závěr seriálu…

A jsme na konci našeho seriálu o pohlavně přenosných nemocech, ve kterém jsme si představili šest nejčastějších virových (genitální bradavice, genitální opar, AIDS/HIV i bakteriálních onemocnění (syfilis, kapavka a chlamydióza) v České republice. Základní prevencí proti všem těmto chorobám je zodpovědné sexuální chování, nejlépe stálý sexuální partner, používání kondomu při případném příležitostném sexu s neznámým člověkem a dodržování základních hygienických pravidel. Pokud na sobě začnete pozorovat příznaky jakékoli z těchto nemocí, na nic nečekejte a navštivte svého lékaře. Vždy je lepší jít k lékaři zbytečně a zjistit, že jsme zdraví, než čekat, jestli náhodou příznaky samy nevymizí a během tohoto čekání případně nechat nemoc, ze které máme strach, více rozvinout. Léčba v první fázi nemoci je vždy snadnější, rychlejší, levnější a přináší větší šanci na úplné uzdravení. Stud z návštěvy lékaře zde rozhodně není na místě, mohl by ohrozit náš život...

Autor:
Publikováno: 23. 2. 2013 00:00 Nahlásit obsah