Andermatt – alpské safari i freeridový ráj

Dej nám like

Zdroj: Tomáš Rucký

Už 30.10. se spustil zimní provoz švýcarského lyžařského areálu Andermatt, který je zasazený do nitra Alp mezi známé průsmyky Furkapass či Oberalppass. Za posledních několik desítek let se z tiché horské vesničky stalo moderní zimní letovisko s novými hotely, apartmány a z loňska i s novým propojením Andermattu a vedlejší lyžařské oblasti Sedrun.

Hned u příjezdu do Andermattu vás na první pohled zaujmou barvené „věžáky“, které svým zjevem trochu rozbíjí horský ráz krajiny, nicméně si na ně po nějaké době zvyknete a začnete je považovat skoro jako za takový charakteristický znak pro Andermatt. Navzdory tomu stará architektura původního městečka je poměrně zachovalá, takže je rozhodně kam vyrazit za romantickou večerní procházkou.

Zdroj: Tomáš Rucký Lyžařská aréna Andermatt-Sedrun-Disentis se šňůrou lanovek a sjezdovek táhne po horských pláních kolem Oberalppassu až do městečka Disentis, takže celkově si tu můžete zalyžovat na více než 120 km sjezdovek. Lyžařská cesta z Andermattu do Sedrunu zabere skoro celý den, takže pokud v Sedrunu dojdou síly, můžete se klidně zpátky do Andermattu svézt vláčkem, který máte v ceně skipasu. Sjezdovky v Andermattu jsou spíš přehledné a nejsou tak nepředvídatelně členité a zakroucené, jako to bývá pro značnou část švýcarských sjezdovek typické.

Zdroj: Tomáš Rucký My jsme se tu nechali vyvézt hlavní kabinkovou lanovkou na Gütsch, odkud jsme se postupně „prolyžovávali“ směrem na Sedrun. Hlavně v první části se nám příjemně kroužily oblouky na kratších modrých přehledných sjezdovkách, přičemž se oko neustále mohlo kochat protějšími malebnými scenériemi.

Zdroj: Tomáš Rucký Okolo Oberalppassu se přidají i členitější červené sjezdovky, z nichž se nám líbila například červená jezdivá trať č.36, ale zábavná byla i užší, ale přesto krásně přehledná sjezdovka č.39. Zkrátka červené lajny jsou tu všeho druhu, snad by jen v téhle části mohla někomu chybět nějaká ta extrémní černá, což už není úplně náš případ a vítáme tratě, na kterých se dají vykružovat svižné sportovní oblouky po hranách.

Zdroj: Tomáš Rucký Typické široké alpské dálnice se spouští z vrcholu Cuolm Val do Dieni – na mapičce sice najdete několik červených spouštějících se vedle sebe, ve skutečnosti jde ale o jedno nekonečné carvovací letiště, které má skoro tolik do šířky, co do délky. Při našem lyžařském safari jsme se tedy nejdéle zdrželi tady a hlavní sedačkovou lanovkou jsme se tu nechali vyvézt na několik rund. Kromě nadstandardní šířky se nám líbil i akorátní sklon, který dával ideální rychlost na pokládané oblouky.

Zdroj: Tomáš Rucký Tajným tipem na prázdnou sjezdovku tu pak je zastrčená trať č. 41, kterou obsluhuje kotvový vlek, a tak z hlediska pohodlnosti není lyžaři tolik vyhledávaná. Komu ale nevadí chvíli postát, užije si tu prázdnou pistu a manšestr i v poledne.

Zdroj: Tomáš Rucký Abychom měli prolyžované v této části všechny sjezdovky, nedojeli jsme až úplně do Sedrunu, ale v Dieni jsme se otočili na zpáteční cestu, která v opačném směru nabízela prakticky nové sjezdovky. Na finišovou jízdu do Andermattu jsme si pak vybrali oficiální freeridovou trať, která se spouští pod hlavní kabinkovou lanovkou. Tato zóna je poměrně přehledná, nesjíždíte do žádného žlabu ani se nepotýkáte s jinými terénními nástrahami, pokud si je sami nevyberete…například na odraz pro skok J Trať vás vyplivne rovnou u nástupu kabinky.

Zdroj: Tomáš Rucký Kdo si netroufá na freeride, dá se tu samozřejmě sjet i po „normální“ modré sjezdovce, nebo je tu k mání i jedna z mála černých tratí. Ve spodní části kopce ale počítejte, že pojedete pohromadě se sáňkaři částečně po sáňkařské dráze, takže máte-li trochu „víc pod botou“, doporučujeme spíš verzi volného terénu, je-li dostatek sněhu.

Zdroj: Tomáš Rucký Tajným tipem pro zkušené lyžaře je vrchol Gemsstock (2 961 m), který jako jediný leží trochu odstrčeně a není přímo napojený na hlavní lyžařskou arénu, nicméně stačí jen u nádraží nastoupit na bezplatný skibus a ten vás po pár minutách vysadí přímo před nástupní stanicí na kapacitní kabinu, na kterou navazuje druhá, jež vás vyveze na úplný vrchol Gemsstocku. Také skutečnost, že celou cestu na kopec musíte stát, snižuje komfort a trochu tak filtruje lyžaře, takže tu svahy brousí hlavně sportovní lyžaři a žádné „plužiče“ na tomhle kopci nenajdete.

Zdroj: Tomáš Rucký Výhled z Gemsstocku má pak také svoje osobité kouzlo, protože se tu díváte do naprosté horské divočiny, která se přímo před vámi otevře – žádné vesničky, žádné „olanovkované“ hory, ale ryzí horská panoramata, kdy si nejvíc uvědomíte, že se nacházíte v samotném nitru Alp. Pro ještě lepší výhled si můžete vyjít i na vyhlídkovou terasu nad lanovkou, ta byla ale v době naší návštěvy uzavřená.

Zdroj: Tomáš Rucký Na Gemsstocku nenajdete žádné modré cvičné svahy, ale pěkně dlouhé a členité červené a černé sjezdovky, které ale nijak neztrácí na přehlednosti. Velmi příjemná je tu červená sjezdovka č.70, jediné, co trochu kazilo jízdu byl jeden delší traverz, ale jinak padala pěkně dolů. Sportovcům se bude líbit na kotvovém vleku, kde budete jezdit pravděpodobně sami a oblouky tu můžete sekat na černé trati č. 75, která ale není tak „přísná“, takže se tu nemusí smýkat a obloučky tu v pohodě vykroužíte po hranách.

Zdroj: Tomáš Rucký Gemsstock je hlavně rájem freeridistů, protože z nejvyššího bodu se tu můžete pustit po oficiální freeridové trati č. 72, ale klidně si v den prašanové nadílky můžete dát i černou „sedmdestátjedničku“, protože se neupravuje a díky nekompromisně prudkému sklonu vám bude lítat prašan přes ramena.

Zdroj: Tomáš Rucký Freerideři mají ale na tomto kopci oblíbené i další lajny ve volném terénu, protože orientace těchto svahů je na sever, takže jsou tu z hlediska lavin „bezpečnější“ sjezdy než na protějším Gütschi, který je od rána na sluníčku. V rámci bezpečnosti ale důrazně doporučujeme lavinovou výbavu, kterou si můžete zapůjčit přímo u nástupné stanice kapacitní kabiny a samozřejmě zkušeného průvodce, kterého si můžete objednat například zde.

Zdroj: Tomáš Rucký Naopak nezkušení lyžaři, začátečníci či děti mohou zavítat do velkého lyžařského parku Matti Kids Arena v mezistanici kabinkové lanovky Gütsch-Express, kde můžou využívat několik pojízdných pásů, krátké cvičné svahy a pro zpestření děti mohou prozkoumat i malé pohádkové domečky.

Zdroj: Tomáš Rucký Co se týká občerstvení, oblíbili jsme si tu Biber Bar u nástupu kabinkové lanovky Gütsch-Express, což je klasický aprés ski stan s venkovní teráskou, která je v příjemném závětří a sluníčko sem svítí i v lednu minimálně do 16 hod. Objednat si můžete například currywurst, půlku kuřete s domácím dipem, kuřecí nugetky nebo polévku. Obsluha tu mluví česky a při usazení na terásku rozdá deky na zahřátí. Za pivo tu dáte 6,50 CHF, za půlku kuřete s hranolkami 21,50 CHF, nicméně z porce se bez problémů nají dva.

Zdroj: Tomáš Rucký V Andermattu jsme byli ubytovaní v Andermatt Alpine Apartments, kde se dá vybrat z klasických i z luxusních apartmánů, v každém případě všechny druhy apartmánů disponují plně vybavenou kuchyní (najdete například toastovač, přístroj na fondue i na raclette). Apartmány leží v novém komplexu vedle hotelu Radisson Blu a přímo odtud jezdí dvakrát do hodiny bezplatný skibus.