Stubaital – rakouské údolí nekonečných možností

Dej nám like

Zdroj: Tomáš Rucký

Po nějaké době jsme opět zavítali do Stubaiského údolí v Rakousku a opět jsme měli ten stejný problém.

Při pohledu na mapičky a brožurky jsme nevěděli, pro které výlety či aktivity se rozhodnout, protože jich je tu nespočet, ať už jde o cyklookruhy, horské túry, dětská hřiště nebo atraktivní místa jako vodopád, jezera, zavěšený most nebo vyhlídka Top of Tyrol.

Dalo by se říct, že Stubaiské údolí obklopené několika dominantními vrcholy včetně ledovce je maximálně univerzální alpská destinace, kde by vám v kufru nemělo chybět kolo, pohory, feratové úvazy, plavky nebo děti. Ty samozřejmě klidně můžou sedět na zadních sedačkách. Když jde dobře doprava, tak jste tu navíc za nějakých 6 hodin z Prahy.

Zdroj: Tomáš Rucký Stubaiský ledovec je lyžařům jistě dobře známý, údolí ovšem není jen o tomto ledovci, ale také o dalších areálech s letním provozem jako je Elfer, Schlick nebo Serlesbahnen. Každý kopec je přitom trochu jiný a nabídne něco jiné aktivity. Proto je velkou výhodou kartička Stubai Super Card, kterou obdržíte v partnerském ubytování ve Stubaiském údolí zdarma (pokud nocujete jinde, dá se kartička zakoupit za 99 eur pro dospělého). Tato kartička vám každý den umožní využít kteroukoli lanovku v okolí vždy na jednu jízdu nahoru a jednu dolů. Kromě toho platí také na bobovou dráhu na Serlesbahnen, na autobusy nebo do vodního centra StuBay. Seznam hotelů, které kartu zdarma nabízí najdete zde.

Zdroj: Tomáš Rucký Stubaier Gletscher

Stubaiský ledovec je v létě fajn výchozím bodem pro vysokohorskou turistiku, feraty nebo pro procházky kolem jezer, zároveň se tu dá leccos zažít už jen tím, že se necháte vyvézt lanovkou na kopec. Série lanovek Eisgrat a Schaufeljoch vás vytáhne na úpatí hory Schaufelspitze (3 332 m), odkud se dá ještě vystoupat pár desítek schodů na populární vyhlídkovou platformu zvanou Top of Tyrol do výšky 3 210 m. Z vyhlídky se můžete za dobré viditelnosti kochat pohledem na Ötztalské Alpy nebo dokonce i Dolomity a zahlédnout můžete až přes 100 třítisícovek.

Zdroj: Tomáš Rucký Právě odsud se echtovní horalové mohou vydat na nejvyšší horu Stubaiských Alp Zuckerhütl (3 507 m), případně na další okolní vrcholy, už se nicméně jedná o náročnější turistiku s potřebnou výbavou. My jsme tentokrát ledovec navštívili s přáteli a jejich tříletým prckem, takže jsme nejvíc času strávili v mezistanici na Eisgratu, kde se nachází obří mamut, jehož nohy představují prolézačky a chobot klouzačku. Každá noha nabídla jinou obtížnost výstupu, například po lezecké stěně nebo po laně. „Náš tříleťák“ to tu zvládnul po žebříku (s naším jištěním samozřejmě) a klouzačka skrz chobot ho zabavila na notnou chvíli.

Zdroj: Tomáš Rucký Dolů do údolí se dá dostat buď pohodlně lanovkami, nebo si můžete udělat procházku po zpevněné cestě. Další, časově trochu delší možností, je z mezistanice Fernau odbočit směrem na Sulzenauhütte a napojit se na 3. etapu zážitkové stezky Wildewasserweg, která mapuje cestu divoké vody od ledovce až do údolí. Etapa vás protáhne kolem ledovce Sulzenau, který patří k největším ve Stubaiských Alpách, zároveň vám dá trasa nahlédnout i na krásné jezero Blaue Lacke. Ačkoli jde o 3. etapu Wildewasserweg, tak právě tady začíná cesta divoké vody, která tu pramení ze skal.

Zdroj: Tomáš Rucký U Sulzenauhütte navážete na 2. etapu Wildewasserweg, kdy od horské chaty procházíte malebnou krajinou uloženou v kotlině protkané četnými meandry horského potoka Sulzaubach, který se následně láme v kaskádovité vodopády zakončené jednou velkou divokou podívanou – vodopádem Grawa v údolí. K vodopádu je tu vybudované rozlehlé kruhové posezení, takže si připadáte jak v amfiteátru. Odsud už to máte jen pár kroků na autobus, nebo naopak – pokud si nechcete zmíněné etapy procházet, například máte-li malé děti, stačí tu přibrzdit u cesty a k vodopádu se tak hravě dostanou i ti nejmenší. O 1. etapě Wildewasserweg, která je vhodná klidně i pro rodinky s dětmi, jsme vám před lety reportovali zde.

Zdroj: Tomáš Rucký Elfer

Z městečka Neustift vás pak do výšin vyveze také lanovka Elferbahn, která vás přiblíží k ikonické hoře Elfer. Na tu se dá udělat pěší túra nebo dokonce nabídne i dvě feraty. Elfer je velmi oblíbený pro paraglidisty, ale také pro milovníky západů slunce, protože každou středu tu mají speciální akci, kdy lanovkou točí až do 21:30. Západ slunce si tu tedy můžete vychutnat klidně přímo z Elferu nebo ze speciálních slunečních hodin s výhledem na hory i do údolí.

Zdroj: Tomáš Rucký Serles

V teplých dnech se pro návštěvu nabízí areál Serles, kam vás kabinková lanovka vytáhne z vesničky Mieders. Hlavním centrem dění je kompaktní vrchol Koppeneck (1600 m), který je zdobený dvěma průzračnými jezery, a tak dal vzniknout pestrému dětskému parku Serles. Na jednom místě tak děti najdou vodní park s možností stavět přehrádky, různé prolézačky, a to nejen na suchu, ale také na vodě. Nejvytíženější atrakcí tu byl vor, na kterém se děti po vodě přesouvaly pomocí lana.

Zdroj: Tomáš Rucký Serles má celkově velmi rodinný charakter. V okolí se dá podniknout řada krátkých pěších výletů tak, aby je zvládly i malé děti, a pokud je přece jen budou bolet nožky, dá se využít i tzv. Serleszug, tedy červená mašinka, která spojuje Koppeneck s nedalekým klášterem Kloster Maria Waldrast. Od výstupu lanovky to máte navíc jen pár kroků na vyhlídkovou platformu na vrcholu Koppeneck, odkud se děti mohou spustit po skluzavce dlouhé 45 m. Na rodinné pohodě tu přidávají koníci, které si můžete pohladit z bezprostřední blízkosti přímo v ohradě.

Zdroj: Tomáš Rucký Dolů z Koppenecku pak můžete buď pěšky, kabinkovou lanovkou nebo po bobové dráze, která je dlouhá necelé 3 km a můžete na ní svištět rychlostí až 42 km/h. Pokud této rychlosti chcete dosáhnout, stačí jen zmáčknout páku v bobu co nejdál od sebe. Jestli si chcete užít pohodovou jízdu, například když máte malého prcka s sebou v bobu, můžete si rychlost regulovat pákou podle sebe. Jak už bylo uvedeno, jízdu na bobovce máte s kartičkou Stubai Super Card jednou týdně zdarma. Zdroj: Tomáš Rucký Schlick

Jak horalům, tak i rodinám s dětmi se bude líbit areál Schlick, na který se dostanete pohodlně kabinkovou lanovkou z Fulpmes. Rovněž Schlick umožňuje fascinující podívanou na teplé paprsky slunce, tentokrát ale toho vycházejícího. Každou sobotu se lanovka začne točit už od brzkých ranních hodin tak, abyste při východu slunce už mohli stát nastoupení na atraktivní vyhlídkové platformě Stubaiblick.

Zdroj: Tomáš Rucký Takovýto horský zážitek jsme si samozřejmě nemohli nechat utéct, a tak jsme už kolem páté ráno parkovali u lanovky a lehce po páté už jsme se vezli lanovkou vzhůru. Tato akce je samozřejmě velmi populární, takže sami tu nebudete. Na druhou stranu Schlick jako takový je poměrně rozhlehlý a vy máte na kopci dostatek prostoru i času, dostat se na východ po svých ještě někam dál a výš. My jsme na pozorování vycházejícího slunce zvolili pěšinku směrem na vyhlídkovou platformu, ze které bylo dobře vidět nejen na Innsbruck, ale také na protější hory Serles nebo Habicht.

Zdroj: Tomáš Rucký Jakmile se „dokocháte“ východem slunce, nabízí se pestrá snídaně v panoramatické restauraci Kreuzjoch, která je formou „all you can eat“ za 29 eur. Vybrat se tu dá opravdu z pestrého výběru zeleniny, šunky, salámů, sýrů, vajíček…nicméně zdejší teplé pistáciové croissanty ještě dlouho zůstanou v mé mysli J) Díky prosklenému interiéru restaurace si ještě i při snídani můžete užívat hory koupající se v paprscích vycházejícího slunce. Jízdu na východ slunce máte ovšem s kartičkou Stubai Super Card opět zdarma.

Zdroj: Tomáš Rucký Nás toto brzké ranní vstávání navíc motivovalo na nějakou tu horskou pěší túru, a tak jsme se díky tomu už kolem půl osmé vydali od restaurace na výlet. Naším cílem bylo jezírko Schlicker See a v tomto případě už trochu platí, že cesta je cíl, protože malebná pěšinka vyseklá do hor vás táhne přímo nad údolím, a tak se oko může kochat prakticky neustále.

Zdroj: Tomáš Rucký Od Kreuzjoch (2 136 m) jsme tedy směřovali nejprve na Sennjochhütte (2 225 m), následně nás pěšinka vedla houpavým traverzem na jedno z místních „Naturschauplatz“, což mají být nejkrásnější přírodní místa ve Stubaiském údolí, v tomto případě šlo o rámeček s výhledem na ledovec, tedy Gletscherblick. Následně jsme lehce „lízli“ Starkenburger Hütte a už nás pěšina táhla nahoru obkružujíc vrchol Hoher Burgstall (2 611 m), o jehož výšlapu jsme vám již reportovali zde.

Zdroj: Tomáš Rucký Pokračovali jsme směrem Seejöchl (2 518 m), odkud jsme měli ten nejlepší výhled na náš cíl – Schlicker See ležící v nadmořské výšce 2 450 m. Jezírko je sice menší, nicméně na romantičnosti nic neztrácí. Tím, že je vzdálenější tu budete dost možná sami.

Zdroj: Tomáš Rucký Jezírko ovšem není to jediné, na čem vám v těchto místech obdivně spočine zrak, jelikož se tu dostanete takřka na dosah masívu Kalkkögel, kterému se právem přezdívá „Dolomity severního Tyrolska“. Z tohoto místa se dá podniknout delší túra přes Adolf Pichler Hütte a následně přes Kleiner Ochsenwand zpět do areálu Schlick nebo se dá vyšplhat i na Schlicker Seespitze (2 804 m), která se tu tyčí přímo nad vámi a je nejvyšším vrcholem pohoří Kalkkögel, počítejte ale s náročným kamenitým a nestabilním terénem.

Zdroj: Tomáš Rucký My jsme se zpět do areálu vydali stezkou přes Schlicker Schartl (2 456 m), opět kolem vrcholu Hoher Burgstall, tentokrát ovšem z druhé strany a zpět na Kreuzjoch jsme to vzali přes vrchol Niederer Burgstall (2 436 m). Ten nám nabídnul jednak parádní výhled do údolí, a jednak se přímo před námi skvěl v plné kráse zmíněný dolomitský Kalkkögel. Celá trasa měla kolem 13 km a zabrala nám zhruba 5 hodin.

Zdroj: Tomáš Rucký Ze Schlicku se dá zvolit samozřejmě i pohodovější pěší procházky. Jednou z nich je například Grand Schlick Hiking trail, který vás protáhne z Kreuzjoch kolem Schlickeralm a Panoramasee až do mezistanice nebo Sunnenseit’n Weg, která začíná v mezistanici Froneben (1306 m) a pokračuje přes Vergör (1 266 m) a Pfurtschell (1 297 m) až k populárnímu mostu Hängebrücke, který vám dá nahlédnout přímo do údolí.

Zdroj: Tomáš Rucký Na tomto místě najdete přímo nad mostem také jedno z dalších Natuschauplätze, kterým je v tomto případě Neustiftblick. Nezapomeňte si už na začátku pobytu v infocentru vyzvednout svůj „Stempelpass“, do kterého si můžete z jednotlivých míst dávat razítka. Do pasu tak můžete „sbírat“ tato unikátní přírodní místa, jezera a také 7 hlavních vrcholů v okolí. Od Hängebrücke můžete pokračovat po cestě až Neustift nebo sejít do údolí o odbočku dříve. V každém případ natrefíte na obou místech na autobusovou zastávku, odkud vás už sveze autobus zdarma tam, kam potřebujete.

Zdroj: Tomáš Rucký Schlick ovšem nabídne velmi pestré vyžití také pro děti. Na konci kabinkové lanovky Galtbergbahn se pro ně nabízí letošní novinka v podobě tzv. Rutschen Weg. To je stezka, která je protkaná různě zatočenými a zakroucenými klouzačkami a je dokonce první v Tyrolsku. Aby se dětem (a vám J) dobře klouzalo, zakupte si za 5 eur v dolní stanici lanovky klouzací koberec. Toto je přesně ta procházka, na kterou přemluvíte i ty děti, které nerady chodí, protože neustálá motivace v podobě skluzavky (kterých je tu celkem 7!) tu funguje i na dospělé J

Zdroj: Tomáš Rucký Dalším dětským lákadlem je na Schlicku Baumhausweg, tedy stezka, která vás provede kolem domečků postavených přímo ve stromech. Domečky mají zábavní charakter, obsahují různé prolézačky a další jednoduché lanové překážky. Opět jsme v domečcích zabavili jak našeho „tříleťáka“, tak i sebe samotné. Stezka začíná v mezistanici Froneben, končí dole v údolí a vstup na ni je zdarma.

Zdroj: Tomáš Rucký Jak jsem už psala výše, kolo si vezměte do Stubaital také. Cyklistická mapička tu nabízí hned několik cyklistických okruhů, které tu vedou převážně po zpevněných šotolinových cestách, povětšinou se ale připravte na poctivé stoupáky. My se z Fulpmes neuměli rozhodnout, který okruh podnikneme, až se nám nakonec šikovně podařilo skloubit hned tři cyklookruhy – 5071 Stockerhof, 565 Telfer Berg a 564 Pfarrachalm.

Zdroj: Tomáš Rucký Z Fulpmes jsme nejprve následovali trasu 5071, která nás po stoupající šotolinové cestě dovedla po necelých 7 km na první občerstvovací stanici Stockerhof (1 196 m). Po jednom radleru na Stockerhof jsme se rozhodli pro další stoupání, tedy navázali jsme na okruh č. 565 a po 4 km jsme dorazili na další horskou hospůdku Kreither Alm (1 492 m), kde tentokrát padnul už i tradiční „šnicl“. Cesta tu sice vede po celou dobu do kopce, nicméně postupně řídne les a začnou se vám s každým výškovým metrem odhalovat krásná horská panoramata, takže to šlapání až tak nebolí.

Zdroj: Tomáš Rucký Z Kreitheralm jsme pokračovali dále po okruhu 565 a po nějaké době jsme narazili na křižovatku, která nás lákala na třetí horskou hospodu Pfarrachalm (1740 m). Po krásné horské pěšince, která nás pohoupala nad údolím, jsme tedy zhruba po dvou kilometrech dosáhli zmíněné hospůdky, kde jsme byli i při krásném počasí naprosto sami. To je jedna z věcí, která se mi na Stubaiském údolí líbí – je dostatečně prostorné na to, aby se letní návštěvníci rovnoměrně rozprostřeli a nebylo tu přeplněno.

Zdroj: Tomáš Rucký Přímo nad Pfarrachalm se navíc nabízí další razítko – tentokrát si tu můžete odškrtnout Natuschauplatz Pfarrach, tedy obří houpačku s výhledem přímo do údolí.

Zdroj: Tomáš Rucký Z Pfarrachalm jsme se pak spustili rovnou po šotolinovém sjezdu č. 564, který nás po 8 km dovedl zpět do výchozího bodu ve Fulpmes. Celkově měl okruh kolem 23 km a kromě panoramatických scenérií považuju za jeho výhody také tři malebné horské hospůdky, z nich nám nejvíc pochopitelně učarovala nejvýše položená Pfarrachalm.

Zdroj: Tomáš Rucký Pokud kopcům příliš neholdujete, můžete vyzkoušet údolní cyklotrasu Radweg 19, která vás protáhne podél řeky Ruetz skrz celé údolí až do Innsbrucku. Trasa vede celou dobu po asfaltové cestě, takže je vhodná klidně i pro silničky, nebo kola s vozíčky. Díky minimálnímu převýšení se po ni mohou projet cyklisté jakékoli úrovně.

Zdroj: Tomáš Rucký Nebojte se, že by údolní cyklotrasa byla chudá na panoramata. Také po této trase se dá kochat výhledy na okolní vrcholy, nebo na průzračnou vodu řeky Ruetz. Celkově má trasa tam a zpět kolem 40 km, samozřejmě se dají podniknout i jen jednotlivé úseky, podle toho, kde jste například ubytovaní. Letošní novinkou je nový úsek 19a, který začíná u hospůdky Stefansbrücke směrem na Süden.

Zdroj: Tomáš Rucký Ani milovníci trailového ježdění tu nejsou ochuzeni a mohou si na Elferu vyzkoušet dva lesní technické traily EinEinser Trail a ZweiZweier Trail, na které vás tu bude vyvážet lanovka. Oba traily se vyznačují náročnější přírodní technikou, takže je doporučuji spíše zkušenějším jezdcům. O trailech na Elferu jsme vám v minulosti reportovali zde.

Zdroj: Tomáš Rucký Stubaital v kostce:

Vzdálenost z Prahy 560 km (6 hod 20 min)

Provozní doba lanovek Stubaier Gletscher zde

Provozní doba lanovek Schlick zde

Provozní doba lanovek Elfer zde

Provozní doba lanovek Serles zde

Cena Stubai Super Card zde

Webové stránky www.stubai.at/cz

Aktuální informace o počasí www.snow.cz/predpoved-pocasi/detail/199-stubaital

Zdroj: Tomáš Rucký Ve Stubaital jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, v oblečení DHARCO na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.