St. Anton – Pro echtovní horaly

Dej nám like

Zdroj: Tomáš Rucký

I když jsme v rakouském St.Anton v zimě i v létě už skoro jako doma, pořád tady toho máme na seznamu spoustu neodškrtnutého.

Horské túry tu neberou konce a mnohdy vyžadují dobrou fyzickou připravenost, na druhou stranu se tu dá vymyslet i spousta nenáročných kratších výletů za přírodními zajímavostmi jako je tyrkysové jezero nebo soutěska Schnanner Klamm, což dosvědčuje přítomnost nejmladšího člena party, kterému v tomto případě byly pouhé 3 měsíce.

St. Anton je v zimě věhlasným rakouským střediskem se stovkami kilometrů sjezdovek a vyhlášeným aprés-ski. Léto tu působí mnohem poklidněji, zatím tu není vybudovaná žádná propracovaná biková aréna či bikepark, jak tomu bývá u jiných alpských areálů s letním provozem, a tak je letní St. Anton rájem hlavně turistů, milovníků kratších procházek kolem jezer a cyklisté, pakliže se spokojí s převážně šotolinovými cestami, tu mohou zavítat do nespočtu bočních údolíček. Každoročně si tu dáváme za cíl slavnou ferratu „Arlberger Klettersteig“, zatím na ni ale stále sbíráme nejen zkušenosti, ale i odvahu.

Zdroj: Tomáš Rucký Do St. Antonu můžete vzít na výlet klidně i svoje babičky nebo malá dítka, dá se tu vymyslet spousta aktivit bez větší námahy, mezi které patří například výjezd třemi lanovkami na vrchol nejvyšší okolní hory Vallugy do výšky 2 811 m. Cesta na Vallugu přímo z centra St. Anton zabere bezmála hodinu a v mezistanici je možnost se občerstvit ve Valluga Restaurant (2 650 m) s výhledem do hor. Hlavní fotospot na Valluze je pak samozřejmě na střeše lanovkové budovy s červeným nápisem „Valluga“, dá se tu ale také kousek popojít po horské pěšině k dřevěnému mostku, který není o nic méně fotogenický.

Zdroj: Tomáš Rucký Babičky a malé děti se následně mohou bez námahy opět svézt do centra St. Antonu, ostatní však z Vallugy můžou sejít po jištěné cestě do mezistanice, následně po šotolině na Galzig a praví horalové pak můžou pokračovat dál do hor klidně i na několikahodinovou túru. My jsme si udělali horský okruh přes horskou „štěrbinu“ Trittscharte, který jsme odstartovali právě na Valluze, kam jsme se také nechali vyvézt lanovkami, a tak jsme ušetřili spoustu sil. Z Vallugy jsme se vydali směrem na Stuttgarter Hütte a úvod začal hned ostrým sestupem po sypající se horské pěšině. Tohle určitě není cesta pro nezkušené turisty a na padající kameny je tu určitě potřeba dát obzvlášť pozor.

Zdroj: Tomáš Rucký Po nějaké době jsme sestoupili do „ďolíku“ na křižovatku, odkud šlo dále pokračovat doprava na Stuttgarter Hütte, my se vydali doleva směrem na Trittscharte. Se sestupem přibývala postupně do kamenité šedé barvy sytě zelená, která svým kontrastem vytvářela naprosto úchvatná panorama. S dalším stoupáním tentokrát už přímo do Trittscharte se přidala i bílá barva sněhu, kterým jsme ale jako správní lyžaři rozhodně nijak nepohrdli.

Zdroj: Tomáš Rucký Trittscharte, tedy v doslovném překladu „Štěrbina Tritt“ je skutečně jakousi skalní štěrbinou, kterou v mohutném skalnatém amfiteátru snadno přehlédnete, a tak obrovské šipky nastříkané na skalních stěnách po vaší levé ruce přijdou vhod. Přímo ve skalní štěrbině je pak dispozici ocelové lano, nicméně je tu spousta záchytných bodů a vylézt na hřeben se dá i bez něj.

Zdroj: Tomáš Rucký Následný výhled, který se vám po pár posledních metrech otevře na „druhé straně“ je dostatečnou odměnou za ušlé kilometry, navíc nejde o žádnou rušnou křižovatku nebo turisticky profláklé místo, a tak si tu prakticky v centru horské divočiny můžete vychutnat pauzu jenom vy a ticho přírody.

Zdroj: Tomáš Rucký Z Trittscharte už následoval jen sestup po horské pěšince až dolů do vesničky St. Chrostop, odkud nás zpět do St. Antonu odvezl bezplatně autobus. Po cestě jsme si ale udělali přestávku v horské chatě Ulmer Hütte, kde jsme se v lehátku s výhledem na hory osvěžili Radlerem. Kdo má lepší time management než my a vyrazil na túru už brzy ráno, stíhá se dostat z Ulmer Hütte pěšky na Galzig, odkud ho přímo do St. Antonu sveze kabinková lanovka. Musíte se ale stihnout dostat na Galzig nejpozději do 16:30, kdy jede poslední lanovka dolů.

Zdroj: Tomáš Rucký Po téhle celodenní túře jsme si na odlehčení dali druhý den nenáročnou procházku do údolí Verwall za tyrkysově modrým jezerem Verwallsee. Pokud nejste ubytovaní přímo v St. Antonu, dá se zaparkovat přímo u vjezdu do údolí – závora vás dál nepustí, ta pouští pouze autobus, který samozřejmě můžete také využít (až na výjimky jezdí skoro každou půl hodinu). Od závory je to k jezeru 4 kilometry po asfaltové cestě, takže klidně můžete vyrazit i s kočárem. My měli sebou v partě i tříměsíční holčičku, takže je tenhle výlet zvládnutelný i pro maminky s nosítkem.

Zdroj: Tomáš Rucký Kolem Verwallsee najdete i různá odpočinková místa, ať jde o dřevěné houpačky nebo otáčivé budky a dále také dětské hřiště pro malé prcky.

Zdroj: Tomáš Rucký Komu pak nevadí výšky, může se tu projít i po zavěšeném mostě Hängebrücke nad říčkou Rosanna přímo u stěny přehrady. Zpátky jsme se vydali po druhém břehu Rosanny až k chatě Wagner Hütte, kde jsme si dali malý oběd a odtud jsme se zpět do St. Antonu nechali už odvézt autobusem, který máte v rámci pobytové kartičky jakožto ubytovaní hosté zdarma.

Zdroj: Tomáš Rucký Podobně nenáročný výlet je soutěska Schnanner Klamm jejíž začátek se nachází ve vesničce Schnann, která je od St. Antonu vzdálená čtvrt hodinku autem. Také sem se můžete dostat zdarma autobusem nebo tu můžete zdarma zaparkovat přímo u začátku soutěsky.

Zdroj: Tomáš Rucký Visutý chodník obepínající kolmou skalní stěnu vás tu provede přímo skrz soutěsku, kdy pod vámi proudí průzračně čistý potok Schnanner Bach. Cesta soutěskou je poměrně kraťoučká, takže ji zvládne opět celá rodina.

Zdroj: Tomáš Rucký I tady se ovšem najdou zavěšené mosty, takže jde o takové lehčí zkoušky pro ty, co neradi výšky, nicméně vše je dobře zabezpečené a i tuto trasu zvládla maminka s miminkem v nosítku jak nic. Abychom nešli zpátky do Schnannu po stejné cestě, odbočili jsme na konci soutěsky u přehrady na šotolinovou cestu a skrz neosvětlený tunel a následnou lesní pěšinku jsme se dostali zpátky k autu.

Zdroj: Tomáš Rucký Co se týká cyklistiky, jak už jsem psala výše, drtivá většina cyklotras se tu odehrává po zpevněných cestách. Jeden oficiální trail se spouští z Galzigu, kam vás i s kolem dopraví kabinková lanovka, díky místy zavřeným zatáčkám je však trail poměrně technický a ocení ho spíš zkušenější bikeři. Mezi naše oblíbené cyklotrasy tu patří výlet za jezerem Kartelsperre, z jehož barvy vám budou oči přecházet, dále je hezká trasa údolím Malfon, která postupně stoupá až k dvěma malým jezírkům na potoce Malfonbach a zmíněná tyrkysově modré jezero Verwalsee se dá rovněž navštívit na kole.

Zdroj: Tomáš Rucký Kolo si snad ani do St. Antonu nemusíte brát, takřka na každém rohu se tu totiž skví půjčovna kol, ať už běžných horských, nebo elektrických. V rámci tzv. Premium Card (pobytové karty, kterou získáte, pokud se v St. Antonu ubytujete ve vybraných ubytováních) získáte na zapůjčení e-biku slevu 20 eur. Půjčovny e-biků najdete na hlavní pěší zóně v centru města, určitě je ale lepší je dopředu online rezervovat, například zde.

Zdroj: Tomáš Rucký Dále máte v této kartičce neomezené užití okolních lanovek, návštěvu plaveckého bazénu a wellnessu Arlberg WellCom nebo neomezené čerpání z tzv. Wochenprogramu, v rámci kterého se můžete zúčastnit lukostřelby, jógy nebo cyklovyjížďky s průvodcem. Partnerem Premium Card je také Sportovní centrum arl.rock, kde si třeba při nepřízni počasí můžete zahrát bowling s 30% slevou. Kromě bowlingu se tu dá dále využít bouldering, venkovní i vnitřní lezecká stěna či squash. Na tyto aktivity se sice již sleva nevztahuje, nicméně zapůjčení výbavy je s kartou Premium Card zdarma.