Šrucha je úporný plevel, ale také zdravá bylinka. Hodí se do salátu i pesta
Možná ji celé léto vytrháváte ze záhonů a zlobíte se, že se objevuje znovu a znovu. Šrucha zelná skutečně patří mezi mimořádně houževnatý plevel. Málokterá z nás ale tuší, že její šťavnaté lístky jsou jedlé a obsahují omega-3 mastné kyseliny, vitamin C, vitamin E i řadu antioxidantů.
Na první pohled nevypadá šrucha zelná nijak výjimečně. Plazí se těsně nad zemí, má načervenalé masité stonky a drobné dužnaté zelené lístky. Daří se jí právě tam, kde jiné rostliny během horkého léta začínají bojovat o přežití. Snáší sucho, rozpálenou půdu i místa mezi dlaždicemi. Kvete drobnými žlutými kvítky obvykle od léta do podzimu.
Jestli máte pocit, že je šrucha skoro nezničitelná, nejste daleko od pravdy. Rostlina vytváří obrovské množství drobných semen, z nichž některá mohou v půdě přežívat dlouhé roky. Navíc je schopná znovu zakořenit i z částí dužnatých stonků, které po pletí zůstanou ležet na vlhké zemi. Právě proto se může stát, že letos objevíte na záhoně několik nenápadných rostlinek a příští léto máte šruchu skoro všude.
V nenápadných listech se skrývají omega-3 mastné kyseliny
Možná vás překvapí, že šrucha se tradičně jí ve Středomoří, Asii, Africe i Latinské Americe. Ve Francii se přidávala do salátů, polévek nebo omáček a použití šruchy má tradici dokonce i u nás. V dobách neúrody se vařívala šruchová polévka také v Čechách a na začátku 20. století se rostlina objevovala i v panských zahradách.
Nejlepší jsou mladé lístky a jemné části stonků. Jsou šťavnaté, lehce křupavé a mají příjemně nakyslou až citronovou chuť. Přidat je můžete do zeleninového salátu stejně jako rukolu nebo polníček, nasekat na chleba s čerstvým sýrem, zamíchat do jogurtového dipu nebo krátce podusit podobně jako špenát. Dobře se kombinuje s rajčaty, okurkou, olivovým olejem, sýrem feta, česnekem nebo citronem.
Právě výživové složení je na šruše nejzajímavější. Patří totiž mezi neobvyklé rostlinné zdroje kyseliny alfa-linolenové, tedy omega-3 mastné kyseliny označované zkratkou ALA. Přirozeně obsahuje také vitamin C, vitamin E, betakaroten a minerální látky, mezi nimi zejména draslík, hořčík a vápník. Ve šruše byly nalezeny také flavonoidy a další látky s antioxidačním účinkem.
Připravte si jednoduché šruchové pesto
Pokud máte na zahradě větší množství mladé šruchy, můžete z ní připravit pesto podobně jako z bazalky. Dvě větší hrsti důkladně omytých mladých lístků a jemných stonků vložte do mixéru, přidejte hrst vlašských nebo kešu ořechů, menší stroužek česneku, několik lžic olivového oleje a trochu parmazánu. Zakápněte citronem a rozmixujte.
Sůl přidávejte až nakonec a opatrně, protože samotná šrucha může mít lehce slanou chuť. Pesto můžete použít na těstoviny, topinky, do sendvičů nebo jako dip k zelenině. Pokud se vám nechce mixovat celá dávka, zkuste nejprve několik lístků jednoduše přidat k běžnému bazalkovému pestu.
Ani se šruchou to není dobré přehánět
Má totiž také jednu méně známou vlastnost. Obsahuje poměrně vysoké množství kyseliny šťavelové a jejích solí, tedy oxalátů. Ty se nacházejí i v jiných potravinách, například ve špenátu nebo mangoldu, u lidí náchylných k tvorbě některých ledvinových kamenů ale může být vhodné jejich množství omezovat. Výzkumy navíc ukázaly, že tepelná úprava a slití vody mohou podíl rozpustných oxalátů snížit.
Až tedy příště najdete na záhoně načervenalé stonky s masitými zelenými lístky, nemusíte automaticky sahat po motyčce. Šrucha možná patří mezi nejotravnější obyvatele zahrady, současně je ale krásnou ukázkou toho, že hranice mezi plevelem a užitkovou rostlinou někdy záleží jen na tom, co o ní víme.
