Nevěsta chtěla od svých hostů 1 500 dolarů. Místo svatby však přišel rozchod
Hlavní postavy našeho příběhu se ve svých osmnácti letech zasnoubily, svou lásku zpečetily prstenem, a dokonce se jim za dva roky narodilo miminko. Ovšem i po tak dlouhé době stále nebyli svoji, i když po svatbě velmi toužili.
Svatební den má být tím nejkrásnějším ze všech, a tak se není čemu divit, když si nevěsta začne vymýšlet někdy až nereálné věci, na které je potřeba hromada peněz. To byl i případ tohoto páru. A tak snoubenci začali společně šetřit a podařilo se jim nastřádat 15 000 dolarů, jenže to bylo pořád málo. Chtěli totiž dát na radu kartářky, která jim řekla, že by svůj obřad měli uskutečnit na ostrově Aruba v Karibském moři. Jenže uspořádat svatbu a ještě k tomu na ostrově, to vyžadovalo mnohem víc peněz. A právě proto se nastávající nevěsta rozhodla požádat své svatební hosty, aby jim každý z nich zaplatil 1 500 dolarů, vždyť jde o pomoc přátelům. Jak se dalo předpokládat, pouze osm hostů s tímto požadavkem souhlasilo. A to byla zpráva, kterou nevěsta naprosto nečekala.
Její snoubenec se snažil celou situaci vyřešit a navrhl levnější variantu – svatbu v Las Vegas. Ovšem netušil, že tím pokazí ještě víc, než co se pokazilo do teď. K celé situaci se jen pár dnů před svatbou vyjádřila nevěsta.
je pro mě velkým zklamáním, že vám musím oznámit zrušení svatby. Omlouvám se, že to oznamuju jen čtyři dny před ní, ale bohužel já a můj snoubenec jsme se domluvili na tom, že se rozejdeme v důsledku nedávných a nenapravitelných problémů. Rozešli jsme se v dobrém a stále budeme tvořit tým, tedy hlavně co se týká našeho syna. Po hodinách pláče, psychického vyčerpání, a dokonce i odloučení jsem dospěla k tomuto závěru.
Hodinu po zveřejnění tohoto příspěvku si smažu svůj profil na Facebooku. Sociální sítě přispěly k mé paranoie a špatné náladě. Následující dva měsíce chci strávit turistikou po Jižní Americe, poznat svoji duši a zbavit se negativní energie, kterou mi způsobili moji přátelé a rodina – ti, o kterých jsem si myslela, že jim můžu důvěřovat. Celý říjen a listopad tak budu mimo civilizaci. Nekontaktujte mě, prosím. Až budu připravená, možná si založím nový profil a přidám si tam rodinu a přátele, kteří mi nevrazili dýku do zad.
Ještě předtím než se do toho pustím, chci, abyste se zkusili vcítit do mojí kůže, do kůže hloupé ženské, která si nechala zkazit manželství a život. Alespoň jednou mi dovolte vyjádřit, jak bolestivě jsem prožívala poslední měsíce svého života. Na začátku všechno vypadalo jako z pohádky. Lásku svého života jsem poznala, už když mi bylo 14 let. Oba dva jsme byli mladí, ale už v té době jsme věděli, že k sobě patříme. Oba dva jsme každé léto pracovali na rodinné farmě a tam se naše láska jen prohlubovala.
Po porodu jsem věděla, že budeme muset zabezpečit své dítě, a tak jsme šetřili a šetřili. Byla jsem zamilovaná, šťastná a těšila jsem se ze života. Pořád jsme pracovali a dokončili i vysokou školu. Bylo to náročné, ale o to krásnější byl pocit, když jsme to zvládli.
Na svatbu se nám podařilo našetřit 15 000 dolarů a tím, že naše láska opravdu připomínala pohádku, chtěli jsme i pohádkovou svatbu, kde by mohl být i náš syn. Místní jasnovidka nám řekla, abychom zvolili tu dražší volbu, a tak jsme si řekli, proč ne. Jenže jsme potřebovali další peníze, které jsme už bohužel neměli, a to bylo 60 000 dolarů. Jediné, o co jsme žádali, byla malá pomoc od našich přátel a rodiny. Výslovně jsem je požádala o peněžní dar. Jak jinak bychom mohli mít naši pohádkovou svatbu, když jsme neměli tolik peněz? Obětovali jsme tak moc a žádali jsme od každého hosta přibližně 1 500 dolarů. Mluvili jsme s několika lidmi, kteří nám slíbili, že nám náš sen pomohou uskutečnit. Moje hlavní družička mi slíbila 5 000 dolarů a rodina mého bývalého přítele další tři tisíce. Byli jsme za to vděční a tak naše prosba, aby každý z hostů daroval jen 1 500 dolarů, nám nepřipadala tak odvážná. Když přispět nemohli, nebyli pozvaní. Je to oslava, která se stane jen jednou za život.
Rozeslali jsme pozvánky s možností odpovědět, zda se pod touto podmínkou zúčastní, a jen osm lidí odpovědělo kladně. A k odpovědím rovnou připojili i šeky. Byli jsme naštvaní. Jak jinak by se to mohlo uskutečnit bez malé pomoci našich přátel? A ještě navíc rodina mého bývalého také odmítla. Najednou čím dál tím více lidí začalo z naší svatby couvat, včetně mé hlavní družičky, nejlepší kamarádky už od dětství. Moje druhá rodina. Byla jsem šokovaná a smutná zároveň. Věci najednou směřovaly jen k horšímu. Tím, že byl jen měsíc před svatbou, zrušení toho všeho nás stálo víc jak 5 000 dolarů. Ze zoufalosti jsme ještě zkusili rozeslat znovu naše pozvánky a požádat hosty o libovolnou sumu peněz. Ale teď vážně, co je to 1 000 dolarů, co je to 1 500 dolarů? Vůbec to není tak moc.
Díky této sbírce se nám podařilo nasbírat jen 250 dolarů. V tom okamžiku jsem byla naprosto vyčerpaná, křičela jsem na svého snoubence a uvědomila jsem si, že z mé vysněné svatby se stala noční můra. Jenže pak se to všechno jen zhoršilo. Můj bývalý partner přišel do pokoje a nabídl mi, abychom se vzali ve Vegas. Vysmála jsem se mu do tváře, ale on to opravdu myslel smrtelně vážně. Přišel o zdravý rozum? Copak jsem nějaká lehká ženská? To se mi opravdu měla líbit myšlenka svatby mezi gamblery, alkoholiky a rychlými prachy? Moje tělo se začalo z ničeho nic třást a najednou mě popadla obrovská úzkost.
Jednoho dne jsme byli na lodi, kam po nějaké době přišly moje „družičky“. Začaly se do mě navážet a tvrdily mi, že jsem se zbláznila a chtěly, abych jim vrátila peníze. Já jsem to za to, že mi způsobily emocionální újmu, odmítla. Můj ex se dal do řeči s mojí hlavní družičkou a já slyšela, jak mě před ní pomlouvá. Zaposlouchala jsem se do jejich hovoru a slyšela, jak mě nazval povýšeneckou krávou.
Tak či onak, jsem vyčerpaná. Moje srdce už není takové jako předtím. Je chladné jako skála a rozbité. Prázdné. Musím z této hrozné společnosti odejít pryč. Záleží vám na mně? Tak mi dejte ty debilní peníze na moji svatbu. Nebudu to zlehčovat ani předstírat, že je nechci. Byl to můj sen.
Mějte se, uvidíme se za dva měsíce. Žiju si svůj vlastní život o samotě. Přijmu do něj jen toho, komu věřím, že má dobré úmysly."
Jaký názor na tuto situaci máte vy? Bylo přání nevěsty příliš troufalé, anebo bylo zcela v pořádku? Podělte se s námi o něj v komentářích níže!