Manažer? Voják jako vzor

Není dne, abych někde nenarazila na článek, video nebo reklamu, ze kterých se dozvím, že se v několika málo lekcích naučím vše o koučování nebo vůdcovství. Stačí se jen zaregistrovat a zaplatit. Ze svých vlastních zkušeností však vím, že to není pravda. Z opravdového koučování nebo vůdcovství je dnes něco, jako celoživotní vzdělávání.

Není dne, abych někde nenarazila na článek, video nebo reklamu, ze kterých se dozvím, že se v několika málo lekcích naučím vše o koučování nebo vůdcovství. Stačí se jen zaregistrovat a zaplatit. Ze svých vlastních zkušeností však vím, že to není pravda. Z opravdového koučování nebo vůdcovství je dnes něco, jako celoživotní vzdělávání.  

Dovolím si tedy do této oblasti přispět svými vlastními zkušenostmi. Nikoho se však nebudu snažit přesvědčit, že to právě my děláme lépe. My to prostě děláme jinak. Není to jednoduché. Naopak je to těžké, a to hodně těžké. Několik lidí to stojí mnoho úsilí. Nedá se na tom zbohatnout a podnikatelské prostředí u nás, na to ještě není dostatečně připraveno.

Dnešní manažeři jsou již od svého nástupu do zaměstnání od své práce zcela odcizeni. Vyhledávají benefity, které jim firma nabídne, ale nechtějí se moc ztotožňovat s firemními hodnotami, vizemi a posláním firmy. I proto dnes nejsou občasné skandály žádnou vzácností.

Při našem výcviku manažerů využíváme zkušeností a znalostí z armádního výcviku a snažíme se přenášet tyto metody do obchodního světa. Asi se ptáte, k čemu to všechno může sloužit?  Takové propojení naprosto odlišných světů naučí manažery a finančníky se správně rozhodovat, a to i pod velkým tlakem. Manažeři se u nás učí nacházet řešení ve stresových situacích a v týmu. Ačkoliv se tato metoda zdá velice „divná“ a drsná, dosahuje velmi dobrých výsledků.

Manažeři s vojenskými zkušenostmi fungují lépe pod tlakem a je mnohem méně pravděpodobné, že se dopustí firemních podvodů.

Tento výcvik je založen na základě několikaletého výzkumu, profesorky financí na Kellogg School of Management Caroly Frydman a jejího kolegy Efraima Benmelecha, profesora financí na Harold L. Stuart. Ti si na začátku výzkumu položili otázku: „Může mít zkušenost ze služby v armádě měřitelný dopad na občanský život?“, a po několik let zkoumali dopad, který mohou mít generální ředitelé s vojenskými zkušenostmi na chování firem, které vedou. Vědci sledovali, zda manažer sloužil v armádě, u které zbraně, jak dlouho a jakou zastával pozici.

Analýza této studie odhalila tři silné vztahy mezi generálními řediteli s vojenskými zkušenostmi a výsledky firem.

Zdroj: Shutterstock.com První vztah odhalil, že v odvětvích, která prochází úpadkem nebo krizí, mají ty firmy, které řídí manažeři s vojenskými zkušenostmi lepší výkon než ostatní manažeři. Proč tomu tak je? Protože je služba v armádě připravila na těžká rozhodnutí a jsou cvičeni pro vedení v těžkých dobách. Vojenská služba přináší lepší výkonnost pod tlakem, vede k etickému chování, charakteru a vůdčím hodnotám. Nezáleží na tom, jakou firmu budou vést, budou jednat tímto způsobem. Lidé v armádě hodně vyrůstají a výcvik má skutečný dopad na rozvoj jejich vůdčích schopností.

Výzkum také ukázal spojení mezi „vojenskými“ manažery a konzervativním chováním firem. Pokud manažer působil v armádě, je méně pravděpodobné, že bude provádět odvážné investice do fyzického kapitálu nebo výzkumu a vývoje ve srovnání s manažery s civilním zázemím.

Třetím a nejzajímavějším výsledkem výzkumu je, že manažer s vojenskou minulostí se s největší pravděpodobností mnohem méně zapojí do firemních podvodů ve srovnání se svými vrstevníky, kteří mají pouze civilní minulost. Podle studie je to až o 70 % méně případů.

Ekonomové si po dlouhou dobu mysleli, že nejefektivnějším ředitelem je prostě každý, kdo dokáže maximalizovat hodnotu implementací firemních politik. Nyní se již více začínají zajímat o to, aby se pokusili oddělit, kolik z těchto výsledků je způsobeno firmou a kolik lze připsat individuálnímu vedení.

Služba v armádě může připravit na těžká rozhodnutí a prokázat vůdčí postavení v těžkých dobách.

Začlenění vojenských výcvikových strategií do podnikání se může zdát trochu traumatizující, ale budování disciplíny, týmové práce, vedení a sebevědomí, které jsou součástí výcvikových strategií používaných v armádě, lze použít v podnikání ke zlepšení morálky zaměstnanců, produktivity práce a celkové spokojenosti zaměstnanců a hlavně, mohou být aplikovány na mnoho odvětví podnikání.

Armáda má povinnost vůči lidu zajistit, aby její vojáci šli do bitvy s jistotou úspěchu a přežití. To je povinnost, kterou může splnit pouze přísný a realistický výcvik prováděný podle standardů.

„Vojáci se dnes stávají vzory, protože v dnešním obchodním světě se ideje managementu rovnají bitevním strategiím. Zvláštní metoda těchto seminářů pomáhá manažerům zacházet s podřízenými. Na armádě je fascinující její pevná a nezaměnitelná hierarchie“, napsal Milton Friedman, americký ekonom, který obdržel v roce 1976 Nobelovu cenu za ekonomii.

Damian McKinney, generální ředitel londýnské McKineney Rogers k vojenskému výcviku svých vedoucích prodejen uvádí: „Vedoucí prodejen jsou vystaveni simulovaným situacím, které se běžně vyskytují v maloobchodě a nutí je kriticky myslet a rozhodovat pod tlakem. Je to podobné tomu, jak vojenští vůdci plánují strategie na obranu a porážku účinného útoku.“ McKinney je jinak bývalým operačním důstojníkem britského královského námořnictva.

V žádném jiném povolání nejsou sankce za zaměstnávání nevyškoleného personálu tak děsivé nebo neodvolatelné jako v armádě.

Zdroj: Shutterstock.com Armáda nemůže využívat lovce mozků, aby našli nové vojáky. Naopak, armáda musí personál podle dané situace vycvičit sama. Přitom nedůležitější je motivace a poctivost. Techniky z vojenského výcviku pro vedení firem tedy mají smysl. Jsou to techniky osvědčené staletími a bitvami. Podívejme se jen na významného válečného stratéga a teoretika Carl von Clausewitze a jeho knihu „O válce“. Vyšla téměř před sto devadesáti roky a jeho strategické plány jsou dnes povinnou četbou mnoha manažerů ve velkých amerických, ale dnes již i německých firmách, jejichž vedení prý potřebuje tvrdší výcvik.

Zjednodušeně řečeno, strategie je vlastně sestavení plánu k dosažení cíle. Vojenští stratégové aplikují své zkušenosti a vzdělání na vytváření plánů určených k dosažení konkrétních výsledků na bojišti. Manažeři, pak dělají totéž v obchodním „bojišti“. Rozdíl mezi těmito dvěma typy strategií spočívá pouze v jejich povaze. Jedna je zaměřena na boj o život a smrt proti bojovníkům protivníka, druhá na bitvu o tržní podíl proti konkurenci.

V příštím příspěvku vám představím některé vojenské metody, kterými se snažíme inspirovat svět podnikání.