Proč se červenáme? Tato otázka byla dlouho zahalena tajemstvím
Červenali jste se jako malí při zkoušení před tabulí? Míváte stále ruměnec ve tváři, když je vám trapně nebo když se stydíte? K červenání v obličeji nedochází jen tak. Jde v zásadě o reakci na jisté emocionální podněty. Na otázku, proč se červenáme a co tím chce naše tělo říct, se snaží lidé nalézt odpověď dlouhá staletí. Jak to tedy je?
Červenají se pouze lidé, nikoliv zvířata
Jak vypozorovali vědci, červenají se pouze lidé, zvířata tuto schopnost nemají. Z jakého důvodu? Jenom lidé totiž mají schopnost posuzovat sama sebe z hlediska ostatních. Když se stydíme nebo je nám trapně, červenáme se, aniž bychom chtěli. Ruměnec na tváři nám vzniká také tehdy, když jsme v rozpacích, někdo nás chválí nebo někdo nám veřejně děkuje.
Červenání v obličeji je zkrátka nedobrovolnou a nechtěnou reakcí na jisté emocionální podněty. Jistě jste měli pocit, že když jste se začervenali, tak to celou situaci - alespoň pro vás - ještě zhoršilo.
Jak k červenání v obličeji dochází? Jde o součást reakce “uteč, nebo bojuj"
Fenomén zčervenání není typický pro každého člověka. V rozpacích se červenají pouze někteří lidé. Podle vědců je červenání reakcí našeho nervového systému a součástí reakce “uteč, nebo bojuj", kterou hojně s ohledem na přežití využívali naši dávní předkové.
Když se stydíte, je vám trapně nebo jste v rozpacích, ve vašem těle se uvolňuje hormon adrenalin, který zrychluje srdeční rytmus a zároveň rozšiřuje cévy kvůli lepšímu průtoku krve a doplnění těla kyslíkem. A právě obličejové žilky reagují na tento stav začervenáním. Zajímavé je, že k této reakci viditelně nedochází na dalších částech lidského těla, jenom na tvářích.
Proč se červenáme? Podle vědců to má sociální význam
Červenání v obličeji je zahaleno velkým tajemstvím. Spousta vědeckých týmů se snaží odhalit jeho přesný význam. Podle studie nizozemských psychologů z Univerzity v Groningenu plní červenání účel v sociálních vztazích. Ruměnec ve tváři je zkrátka něco jako zpráva pro vnější svět. Pokud se někdo dopustil velkého faux paus, kvůli kterému se červená, podle nizozemských vědců mu lidé jeho trapný čin snáze odpustí a budou na něj pohlížet chápavěji.
Tito psychologové navíc poukazují na to, že červenání je signálem skutečné lítosti nad určitým proviněním. Člověk, které se červená, tedy neverbální formou uznává svůj společenský nebo morální přestupek, který je pro něj tak trapný, že jej už nebude opakovat. Pro příště se zkrátka poučí ze svých vlastních chyb.
