St. Anton – pro klasiky i gurmány

Dej nám like

Zdroj: Tomáš Rucký

Rakouský St. Anton má na poli rakouských středisek poměrně specifickou tvář, kterou mu možná pomohla vyrýsovat i poměrně kosmopolitní společnost, což se tu odráží především na mezinárodní kuchyni nebo angličtině všude kolem.

Prudkými a opravdu ryze sportovními sjezdovkami se pak St. Anton zavděčí hlavně milovníkům kristiánek, na druhou stranu nabízí i pestré volné terény pro milovníky freeridu.

St. Anton jsme navštívili těsně před Vánocemi, kdy nejen české, ale i rakouské hory zastihlo oteplení s deštěm. Ačkoli v minulých sezónách už se tu v prosinci dal docela dobře praktikovat freeride, letos jsme si museli nechat zajít chuť, protože sněhová pokrývka mimo sjezdovky díky oteplení až tak štědrá nebyla. Na sjezdovkách ovšem panovaly velmi dobré lyžařské podmínky – nebo možná až příliš dobré, protože sjezdovky po dešti umrzly a byly tak tvrdé, že málo nabroušené hrany se tu zkrátka neudržely. Nevýhodou byly plotny, které tu postupně „vyšoupali“ lyžaři, výhodou ovšem byl fakt, že se prakticky ani odpoledne netvořili muldy a sjezdovky byly tvrdé celý den.

Zdroj: Tomáš Rucký Tato tvrdost sjezdovek nám ale opět ještě umocnila dojem, že tratě v St. Antonu jsou prudké a rychlé. Zapomeňte tady na pozvolné carvovací pláně, tady má každá sjezdovka říz. Když tu kolikrát u nějaké rychlé prudší sjezdovky vidím cedulky s modrým označením, říkám si, jestli se někdo nespetl. Modré sjezdovky v Antonu by totiž klidně mohly být černé u nás, takže vězte, že zdejší tratě mají ryze sportovní charakter, a pokud byste se m vzali začátečníka, pravděpodobně vám nepoděkuje.

Zdroj: Tomáš Rucký O to víc si ale antonské tratě užijí milovníci poctivých prudkých padáků, lyžaři, kteří vyhledávají spíš než dálnice rozmanitý terén, ti, co stále nedají dopustit na staré dobré kristiánky, ale i lyžařští cestovatelé, kteří si za doprovodu horských scenérií panoramatického Arlbergu rádi projedou safari do vedlejších středisek jako je Stuben, Zürs, Lech nebo Oberlech. Ve spojení s dalšími středisky se tu totiž bavíme celkem o 305 km sjezdovek, potažmo o největší lyžařské aréně Rakouska.

Zdroj: Tomáš Rucký

Kdo čte naše reporty pravidelně, nebude pro něj překvapením, že v St. Antonu rádi lyžujeme v části zvané Rendl, jejíž návštěva vyžaduje sundání lyží a pár minut chůze, tudíž tu není takový „frmol“ jako na hlavních sjezdovkách kolem vrcholu Galzig nebo Kappal. I v tomto případě se bavíme o sportovních sjezdovkách, díky minimu lidí se mi na nich ale lyžuje nejlépe. Už před Vánocemi tu mají navíc v plné parádě vybudovaný snowpark s několika velkými skoky a nejrůznějšími překážkami.

Zdroj: Tomáš Rucký Snad to nebude znít málo sportovně, ale do St. Antonu se kromě lyžování těšíme vždy také na dobré jídlo a skoro na každém kopci máme vytipovanou nějakou oblíbenou specialitu, na kterou pravidelně chodíme, jde například o wok pánev na Rendlu, Galzig Burger a thajskou polévku v Bistru Galzig v centru mezi lanovkami Rendlbahn a Galzigbahn nebo trhané maso v BBQ Station na vrcholu Trittkopf u výstupní stanice mladičké lanovky Flexenbahn, tedy už prakticky ve vedlejším areálu Zürs.

Zdroj: Tomáš Rucký Letos jsme poprvé vyzkoušeli restaurace Verwallstube u výstupní stanice lanovky Galzigbahn a opět šlo o intenzivní gurmánský zážitek. Restaurace leží v nadmořské výšce 2 085 metrů a je tak jednou z nejvýše položených gurmánských restaurací v Alpách. Abychom to měli se vším všudy, rezervovali jsme si pro jistotu dopředu stůl na oběd, který jsme k našemu příjemnému překvapení měli v malé oddělené místnůstce s výhledem na hory. Jídlo se tu pak podávalo tak, jak se na gurmánskou restauraci patří, tedy s výkladem i precizním naaranžováním.

Zdroj: Tomáš Rucký Z předkrmů si ve Verwallstube můžete vybrat například sashimi s jarní rolkou a wasabi (37,10 eur) nebo hlívu královskou s lanýžem a špenátem (28,20 eur). Z hlavních jídel je tu například na výběr z mořského okouna na šampaňském (39,10 eur), telecích líček na červeném víně (34,10 eur) nebo šneků na česnekovém másle (24, 80 eur). Zajímavá je tu i nabídka aperitivů, z nichž za nás stojí za ochutnání drink z limonády Almdudler, prosecca, ginu a toniku. Jak už to ale u gurmánských restaurací - kor těch horských - bývá, cenová hladina jídel je trochu jinde, než když si dojdete pro boloňské špagety v samoobslužné restauraci, takže záleží, jak moc si do Antonu jedete pro sportovní, a jak moc pro kulinářské zážitky.

Zdroj: Tomáš Rucký Pokud počasí v St. Antonu nepřeje, můžete zajít do Arlberg Wellcom, což je komplex se saunami, bazény, fitness centrem a dokonce i ledním kluzištěm přímo ve městě pod sjezdovkami. Za návštěvu tu stojí i muzeum přímo vedle dojezdu sjezdovky č. 50, kde se kromě historie lyžování dozvíte i to, že lyžařský klub St. Anton je na počet medailí jedním z nejúspěšnějších oddílů světa nebo se můžete podívat na různé dokumentární filmy o stavbách lanovek. Zajímavým místem přímo na kopci je pak tzv. Hall of Fame, tedy síň slávy, kterou najdete u výstupu kabinkové lanovky Flexenbahn. V této síni můžete poznat legendární pionýry Arlbergu, dále si můžete udělat fotku jako z filmu Deník Bridget Jonesové nebo si virtuálně zazávodit s místními hvězdami, jako je například olympijský vítěz ve slalomu Mario Matt.

Městečko St. Anton jako takové je poměrně živé, plné kavárniček, restaurací, obchůdků a v neposlední řadě aprés ski podniků. Klasické aprés ski šlágry tu ale zní také přímo ze sjezdovek, a to například z vyhlášeného baru Krazy Kangoroo patřící někdejšímu závodnímu lyžaři Mariovi Mattovi, Heustadl nebo Mooserwirt. Všechny bary jsou strategicky situované na dojezdy sjezdovek a zpravidla se těší poměrně hojné návštěvnosti. Tanec, ale třeba i zpěv do mikrofonu jsou tu na pořadu dne do večerních hodin.

Zdroj: Tomáš Rucký V St. Antonu jsme byli ubytovaní v hotelu Kösslerhof, který leží jen 3 minuty chůze od modré sjezdovky č.50. Hotel nabídne moderně zařízené prostorné pokoje s balkony, wellness se saunami a odpočívárnami, snídaňový bufet, kterému nechybí ani prosecco a rovněž v tomto hotelu se nesou večeře ve znamení kvalitního gastro zážitku.