Lienz – tajný tip východního Tyrolska

Dej nám like

Zdroj: Tomáš Rucký

Pokud už se vám v Rakousku zajedly velké komerční ledovce, a máte chuť spíš na něco komornějšího se širokými pohodovými sjezdovkami, které nejsou přeplněné, pak může být pro vás středisko Lienzer Bergbahnen to pravé ořechové.

Zatímco na Zetterseldu si zalyžujte na prosluněných pláních, na Hochsteinu si můžete projet rychlé sportovní sjezdovky, včeně trati Světového poháru.

Rakouský areál Lienzer Berbahnen leží ve východním Tyrolsku přímo u města Lienz a jde o slunečnou terasu Alp s výhledem přímo na Lienzské Dolomity. Pod Lienzer Bergbahnen spadají dva kopce a i když mají oba trochu jinou tvář, jedno mají společné, a tím je milá a nekomerční atmosféra skoro s dojmem, že jste u někoho doma.

Zdroj: Tomáš Rucký

Zetterfeld

Areál Zettersfel je větší a prosluněnější. Sice jeho provozní doba začíná v 9 hodin, není ale výjimkou, když vás do dlouhé kabinkové lanovky vyrážející přímo z okraje města Lienz pustí už v 8:45. Pak už se vyhoupnete do komorního ráje přehledných sjezdovek s pohodovým profilem, které zejména takto po ránu patří opravdu jen vám.

Zdroj: Tomáš Rucký Zettersfeld mě mile překvapil nejen poloprázdnými sjezdovkami, ale také jejich parametry. Sjezdovky tu nejsou nijak extrémně prudké, ale zároveň díky kompaktnosti areálu se tu nemusíte „otravovat“ s nějakými dlouhými přejezdy či traverzy. Většina sjezdovek nabídne příjemný sklon, který je pro milovníky carvového oblouku tím pravým ořechovým.

Zdroj: Tomáš Rucký Na Zettersfeldu převažují červené sjezdovky, jen jeden kratší hang je černý, zbytek tvoří pár modrých tratí. Osobně jsem si tu oblíbila hned několik sjezdovek, úplně nejlépe se mi ale oblouky vykružovaly na červené sjezdovce 8a, která je minimálně členitá a zhruba v prostřední části nabídne dlouhý cravovací koridor olemovaný lesem, kde naberete sice vyšší rychlosti, ale dostatek prostoru a přehlednosti vás nechá vyžezávat ty nejsportovnější oblouky.

Zdroj: Tomáš Rucký Kdo by ráčil trochu víc té členitosti a rozmanitosti, mohla by se mu líbit červená sjezdovka č.4, která se spouští z vrcholu Steinermandl (2 214 m) a protáhne vás po úvodním slalomáku, následně zavleče do esíčka, trochu zvolní a na závěr naservíruje parádní carvovací pláničku až do cíle. Tuhle trať jsme si po ránu dali několikrát po sobě.

Zdroj: Tomáš Rucký Tím, že je tu drtivá většina sjezdovek přehledných a pozvolných se sem klidně dá vyrazit i s menšími dětmi. Těm nejméně zkušeným se bude líbit ve spodní okrajové části areálu podél sedačkové lanovky Wartschenbrunn, kde se na širokém mírném svahu rozprostírá dětský lyžařský park s jednoduchým slalomem, podjezdovými brankami a dokonce i kratší kraťoučká trať s terénními vlnami.

Zdroj: Tomáš Rucký Na sluníčko tu samozřejmě nejsou natočené jen sjezdovky, ale také horské restaurace s teráskami. My si vybrali restauraci Mecki´s, které se tu lidově říká „U Koziček“. Restaurace leží u spodní části modré sjezdovky č.8 a její terasa je orientovaná přímo na sluníčko a na výhled na Lienzské dolomity.

Zdroj: Tomáš Rucký V Meki´s nabízí tradiční rakouskou kuchyni jako je silný vývar s poctivými tyrolskými knedlíky (6,90 eur), vídeňský řízek (16,20 eur) nebo východotyrolské pirohy (13,10 eur). Velké pivo tu vyjde na nějaká 4 eura a aperol spritz na 5,70 eur.

Zdroj: Tomáš Rucký

Hochstein

Druhým kopcem, na který vám platí stejný skipas je Hochstein, který je sice oproti Zettersfeldu menší, ale jeho sjezdovky jsou o to delší, protože spadají přímo až do údolí k městu Lienz. Zalesněný Hochstein sice na první pohled moc „alpsky“ nepůsobí, o víc vás tu možná překvapí sportovně laděné sjezdovky, dokonce až světového formátu.

Zdroj: Tomáš Rucký Na sjezdovce č.7 v nejspodnější části střediska se tu jezdí Světový pohár žen ve slalomu a obřím slalomu. Naposledy se tu konal v roce 2021 a tehdejším vítězstvím ve slalomu se mohla pyšnit Petra Vlhová. Mně se tu však ještě o něco víc líbí černá sjezdovka č.3, na kterou vás sice v prostřední části kopce vyváží takřka retro dvousedačka, takže si chvíli posedíte, odměnou je ale jedna z nejpřehlednějších a nejhezčích černých, co jsem v Rakousku kdy jela.

Zdroj: Tomáš Rucký Pokud by někdy měla vzniknout poezie na nějaké lyžařské středisko, pravděpodobně by to byl Hochstein a jeho nejvrchnější část. Extrémně dlouhý kotvový vlek, prázdné sjezdovky a ticho všude kolem dodávají na pocitu, že se tu zastavil čas. Mít krásnou dlouhou červenou sjezdovku jen sám pro sebe, je touha každého sportovního lyžaře a ta se vám tu splní pravděpodobně i o víkendu. Zajímavostí je, že v této horní části areálu se technicky nezasněžuje, takže tu lyžujete jen a pouze na přírodním sněhu.

Zdroj: Tomáš Rucký I když je Hochstein místem hlavně pro lyžaře-sportovce, najde se tu zhruba v půlce kopce cvičný plácek i pro děti. Do tohoto místa se děti dostanou tzv. telemixem, tedy mohou volit mezi sedačkovou nebo kabinkovou lanovkou a pak už jen na nich, jestli chtějí pilovat oblouky na mírné sjezdovce nebo mezi slalomovými zvířaty v oploceném parku.

Zdroj: Tomáš Rucký Horská hospoda s prosluněnou teráskou se najde i na Hochsteinu, a to přímo u výstupu dvousedačkové lanovky v pomyslném druhém patře areálu. Také tady se servíruje regionální kuchyně a my si tu pochutnali na tradičním tyrolském gröstlu, což jsou na pánvi opečené brambory s kousky vepřového masa navrch zdobené volským okem.

Zdroj: Tomáš Rucký Na Hochsteinu u výstupu dvousedačkové lanovky najdete také sáňkařkou dráhu Schlossberg, která je 6,5 km dlouhá a končí až dole v údolí. Na horské výhledy je sice dráha díky zalesněnému Hochsteinu trochu skoupá, profilem jde ale o velmi příjemnou trať, která není ani příliš prudká, ani rovinatá. Občas nám rakouské sáňkařské dráhy přijdou zbytečně rychlé a je na nich potřeba hodně brzdit, tahle akorátní dráha umožňuje ale pohodové, leč stále svižné svezení a občas vykoukne i nějaké to panorama.