Saalbach – rakouské safari a šnapsy na větvi

Dej nám like

Zdroj: Tomáš Rucký

Rakouský Saalbach je součástí lyžařské arény „Skicircus Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn“ a stejně jako je dlouhý název oblasti, tak je dlouhý i samotný lyžařský areál, respektive velký. S 270 km sjezdovek je resort druhý největší v Rakousku a stydět by se nemusel ani za množství horských chat, kterých je tu pomalu tolik, co sjezdovek.

Sjezdovky střediska Saalbach Hinterglemm obklopují z obou stran údolí Glemmtal a každá strana má něco do sebe. Na jedné straně jsou sjezdovky vysázené jedna vedle druhé jako plaňky v plotě a jsou jižně orientované, na druhé straně se spouštějí dlouhé členité sjezdovky se severní orientací. Strategické je tedy začínat na od rána prosluněných svazích, a jakmile začnou měknout, je ideální přejet na stinné sjezdovky spouštějící se z vrcholů Schattberg Ost a Schattberg West.

Zdroj: Tomáš Rucký Nástupních míst na lanovky je v údolí hned několik a zpravidla má každá k dispozici neplacené parkoviště. My jsme si v Saalbachu osvědčili začínat lyžovačku úplně na konci údolí, a to výjezdem kabinkovou lanovkou Hochalmbahn. Celkově se dá říct, že okrajové části areálu jsou méně frekventované, o to víc, když stihnete v 8:30 první jízdu, pak máte červenou dálnici číslo 52 jen pro sebe.

Zdroj: Tomáš Rucký Popisovat každou sjezdovku zvlášť u Saalbachu nemá smysl, na jižní straně jsou si až nápadně podobné a nebýt pár záchytných horských restaurací, tak ani nevíte, na které zrovna lyžujete. Zpravidla se jedná o dostatečně široké a přehledné modré sjezdovky, občas proložené nějakou jen minimálně členitou červenou.

Zdroj: Tomáš Rucký Saalbach přišel letos s novou aplikací „Home of lässig“, kde najdete při lyžování v Saalbachu vše potřebné, ať už jde o aktuální provoz lanovek a sjezdovek, předpovědi počasí nebo nalyžované kilometry. Osobně nedám dopustit na papírovou mapičku do kapsy, aplikace nás nicméně inspirovala lyžařskými safari okruhy, jako je například Saalbach Runde, Hinterglemm Runde, Leogang Runde, Tirol Runde nebo okruh The Challenge, který má být největším alpským lyžařským okruhem a za 7 hodin na něm nalyžujete poctivých 65 kilometrů.

Zdroj: Tomáš Rucký The Challenge se nám docela líbila a chtěli jsme v rámci ní zavítat i do vedlejšího Fieberbrunnu, jenže to by nemohlo být kolem sjezdovek nasázeno tolik malebných horských chat s prosluněnými teráskami. Poměrně rychle měknoucí sjezdovky a muldy byly dalším důvodem, proč si udělat pauzu, a tak jsme při přejezdu směrem do Leogangu neodolali terásce restaurace Reiteralm a tamnímu originálnímu servírování tradiční rakouské „willi“ s hruštičkou v „proděravělé“ větvi.

Zdroj: Tomáš Rucký V rámci safari přejezdů po aréně natrefíte na několika místech na zábavné Flow traily, tedy jednoduché tratě s terénními vlnami, boxovacím pytlem, tunýlky a dalšími atrakcemi, které tu zabaví především děti, ale samozřejmě těmto lyžařským hrátkám neodolá ani leckterý dopělák. Dlouhý a pestrý Snow Trail najdete například na vlídné modré sjezdovce spouštějící se z vrcholu Bernkogel.

Zdroj: Tomáš Rucký Z Bernkogelu jsme se přes vrcholy Kohlmaiskopf a Wildenkarkogel prolyžovali do vedlejšího areálu Leogang, který se pyšní letošní novinkou, tedy osmisedačkovou lanovkou Asitzkogelbahn, která má bublinu a nové zázemí u jejího nástupu. Starou „šestku“ prý v rámci udržitelnosti darovali do Polska.

Zdroj: Tomáš Rucký Protože je areál opravdu rozlehlý a cestování tu něco zabere, neměli jsme na Leogang už tolik času, abychom stíhali lanovky zpět. Co se tedy týká sjezdového lyžování, moc jsme mu nedali, o to víc jsme tu ale prozkoumali snowpark, který je tu docela dlouhý a rozmanitý a najdete ho hned vedle zmíněné nové lanovky Asitzkogelbahn. Největší oblíbenosti se tu těšil skok do duchny, do které si mládež, co nám byla po prsa, dávala s přehledem salto vzad. Kromě dalších zábradlíček a bedýnek se tu dá zaskákat samozřejmě i klasicky. Oceňuji oplůtky kolem dopadů, aby vám tam nikdo nevjel, když jste ve vzduchu.

Zdroj: Tomáš Rucký Při zpáteční cestě jsme si uvědomili, že už se stejně nedokážeme vrátit na Hochalm, odkud jsme začínali, díky bezplatnému skibusu nám ale už v Saalbachu stačilo kdekoli sjet do údolí. O to víc nám tedy zbyl čas na pozdní oběd v moderní restauraci Montana Royla na vrcholu Kohlmaiskopf, kterou jsme si tu oblíbili už v létě. Že má restaurace styl, nám došlo už při vstupu do dveří a pokračováním „dále do vozu“ si restaurace získávala naše další sympatie ať už neotřelým interiérem nebo nabídkou jídel jako je můj oblíbený Flammkuchen (14,90 eur), či vepřová žebra s kukuřicí (19,90 eur).

Zdroj: Tomáš Rucký Restaurace Montana Royal zaujme svými dvěma otevřenými teráskami v podstatě už z lanovky, když přijíždíte na vrchol Kohlmaiskopf. Zatímco spodní teráska je součástí restaurace a můžete si na ni vychutnat oběd se sluníčkem a výhledem, horní teráska se v době naší návštěvy otřásala v základech, protože hostila pravou alpskou aprés ski party s DJ a nutno podotknout, že výběr hudby volil perfektně! Zatím šlo o jednu z nejlepších party na horách, co jsme letos viděli.

Zdroj: Tomáš Rucký Druhý den jsme začali na protějším kopci Zwölferkogel (1984 m), která hostí i sjezdovku pro Světový pohár mužů v Super-G a ve sjezdu. Na první jízdu jsme se raději rozlyžovali na vedlejší modré sjezdovce, na druhou jízdu už jsme se vrhli rovnou na svěťákovou sjezdovku č.36, která hned na úvod servíruje sice široký, ale poctivě černý padák. Rychlost, kterou jsem tu získala už po pár obloucích, byla už trochu mimo mojí komfortní zónu a hlavně trochu změna oproti změklým modrým sjezdovkám na jižních svazích. Už jsme ji sice neopakovali, ale zkrátka jsme si odškrtli, že svěťákovou jsme dali.

Zdroj: Tomáš Rucký Zbylé dvě třetiny sjezdovek na Zwölferkogelu nás ale hodně baví – sluníčko na ně svítí, ale ne zpříma, takže vydrží o něco déle, než jižní svahy, nejsou monotónní a navzdory modrému značení bych řekla, že se tu svezete na ryze sportovních sjezdovkách. Například modrá sjezdovka č.37 by klidně mohla být červená, protože její strmý padák tu zatopil nejednomu začínajícímu lyžařovi jen za tu dobu, co jsme si ji projížděli my. Sporťáci si tu ale budou notovat.

Zdroj: Tomáš Rucký Ještě sportovnější sjezdovky se spouští z vrcholů Schattberg Ost a Schattberg West – tratě jsou sice užší, ale jsou většinu dne schované ve stínu, a tak jejich povrch vydrží rovný skoro celé dopoledne. Navíc nejde úplně o hlavní tepny safari okruhů, takže na nich ani není přelidněno. Docela pěkně jsme se tu svezli na černé sjezdovce č.1a, ovšem do doby, než přišel závěrečný padák strmý jako střecha. Ne, že bychom ho nesjeli, ale bylo to skoro až na kinedryl.

Zdroj: Tomáš Rucký Hora Schattberg Ost nabídne ve svém nejvyšším patře ovšem i pár svahů natočených na sluníčko a byť jde o kratší svahy, jde o příjemné carvovací sklony. Naší „tajnou sjezdovkou“ je tady červená větev 3a, jejíž start je trochu zastrčený, a tak tu není ani noha.

Zdroj: Tomáš Rucký Z vrcholu Schattberg Ost se můžete sklouznout dolů ještě na třetí stranu a ta pro změnu nabídne možnost projet ve skicrossové trati s jednoduchými zatáčkami a mírnými terénními vlnami, které sice vyloženě na skákání postavené nejsou, při troše snahy se tu ale od země odlepit dá.

Zdroj: Tomáš Rucký Na dojezdu těchto hravých „schattberských“ sjezdovek se vyjímá – jak jinak – než horská hospůdka Simal Alm s prosluněnou teráskou. V době naší návštěvy tam tak „pralo“ sluníčko, že to bylo na regulérní jarní opalovačku, takže došlo i na sportovní bolerko. Trochu nás sice překvapilo, že nás obsluha posléze upozornila na to, abych se oblékla (protože nejsem na pláži), nicméně přání jsem respektovala a uvádím to jen jako informaci do pléna J Tiroler Gröstel (16,90 eur) i Aperol tu měli ale dobrý!

Zdroj: Tomáš Rucký Marketingovému sloganu „Home of lässig“, tedy ve volném překladu „domov lehkosti/pohody“ se v této části resortu nejvíc blíží bar Genuss Hoch 12 v mezistanici kabinkové lanovky 12er Kogel. Stylový bar s výhledem na sjezdovku je tu obklopený nejen polstrovanými gaučíky, ale také bytelnými houpacími sítěmi, z kterých se nám na konci dne chtělo jen pra málo vstávat.

Zdroj: Tomáš Rucký Celkově bude Saalbach dobrým tipem hlavně pro lyžaře-výletníky, kteří rádi po horách cestují, ale také pro méně zkušené lyžaře, kterým by se mohly líbit přehledné modré sjezdovky na jižních svazích. V Saalbachu a celé aréně byste jen horko těžko našli nějakou tu kotvu nebo celkově zastaralou technologii – aréna se vyznačuje moderními kabinkovými i sedačkovými lanovkami, které často nabídnou ergonomicky tvarovaná nebo vyhřívaná sedadla.

Zdroj: Tomáš Rucký

Saalbach v kostce:

Vzdálenost z Prahy 6 hod

Celodenní skipas dospělí 66 eur

Celodenní skipas mládež (2004-2006) 49,50 eur

Celodenní skipas děti (2007-2016) 33 eur

Provozní doba lanovek www.saalbach.com/de/winter/skigebiet/betriebszeiten

Web střediska www.saalbach.com

Zdroj: Tomáš Rucký V Saalbachu jsme reportovali na lyžích FISCHER, s hůlkami KOMPERDELL, v oblečení REHALL, v helmách a brýlích SMITH a s vyhřívanými rukavicemi a ponožkami THERMIC.