Tradice Dušiček: Památka zesnulých 2. listopadu zahrnuje spoustu zapomenutých zvyků a pověr
Památku zesnulých neboli Dušičky si každoročně připomínáme 2. listopadový den. Za svými blízkými, kteří už nežijí, chodíme na hřbitov zapálit svíčku, nebo na ně alespoň vzpomínáme doma. Jaký je ale původ Dušiček a jakým způsobem tento den uctívali naši předkové?
Původ Dušiček najdete v dávných keltských dobách
Kořeny Dušiček hledejte již u Keltů. V noci z 31. října na 1. listopadu totiž Keltové slavili svátek Samhain, který představoval konec léta a začátek nového roku. Podle keltské tradice se během Samhainu duše zesnulých vrací domů a jejich příbuzní jim s pomocí svítilen z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí.
Tradice svátku Dušiček se odvíjí také od Svátku Všech svatých, který se ve křesťanském světě slaví vždy 1. listopadu, tedy den před Dušičkami. Tento svátek byl zaveden v roce 610 papežem Bonifácem. Samotné zavedení svátku všech zesnulých (tedy dnešních Dušiček) 2. listopadu je spojeno s osobou opata Odila a rokem 998.
Jak se slaví Dušičky v Česku
V současné době v období Dušiček vyráží na hřbitovy statisíce Čechů, kde zapalují svíčky na hrobech a umísťují smuteční dekorace v podobě věnců nebo květinových vazeb. Dušičky jsou totiž vzpomínkou na naše blízké, kteří už tu s námi nejsou a kterým na památku zapalujeme svíčky a pokládáme květiny. Ačkoliv Dušičky patří v Česku k nejvýznamnějším svátkům v roce, nejsou oficiálním českým státním svátkem.
Dušičkám neboli Památce zesnulých, které spadají na 2. listopadu, dle křesťanského kalendáře předchází Svátek Všech svatých slavený 1. listopadu. Svátek Všech svatých je věnován všem zemřelým lidem, kteří se za svou zbožnost dostali do nebe. Naopak Dušičky jsou vzpomínkou na všechny zesnulé, kteří dle křesťanské tradice prochází fází očišťování od svých hříchů v očistci, a kteří tedy ještě nedošli do nebe.
S Dušičkami je spojena řada zvyků a pověr
2. listopadu naši předkové dodržovali řadu zvyků a pověr. Některé z nich jsou v současnosti již zapomenuté. Lidé věřili například tomu, že v den Dušiček duše vystupují za záhrobí, aby si odpočaly od útrap v očistci a navštívili své pozůstalé. Naši předkové proto často plnili lampy máslem, které následně pokládali k ohništi nebo na okno. Duše zemřelých si tak mohly namazat své rány, které měly v důsledku pobytu v očistci. Od útrap jim mělo pomocí rovněž sypání mouky do ohně.
Naši předkové rovněž o Dušičkách vytápěli své domy, aby bylo duším teplo. Pro mrtvé také ve svých domovech nechávali jídlo (nebo jej házeli do ohně). Lidé dále během Dušiček nenechávali ve svých domech ostré předměty, aby se duše mrtvých nepořezaly. Navíc, aby se dušičky nevyplašily, nesmělo se 2. listopadu v domácnostech zametat.
Pranostiky spojené s Dušičkami
- Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje.
- Píská-li na Dušičky v kamnech, dušičky pláčou.
- Na Dušičky duše zemřelých oplakávají své hříchy, proto pršívá nebo padá mlha.
Naši předkové pekli dušičkové pečivo
V období Dušiček naši předkové připravovali rovněž dušičkové pečivo. Mělo tvar kostí, a právě proto se mu říkalo “kosti svatých” nebo “všesvatový rohlíky”. Toto dušičkové pečivo hospodyně často pekly ve dvou barvách. Ze světlé mouky bylo pro rodinu a z tmavé mouky pro čeleď.
Zdroj: Denik.cz, Primanapady.cz, Ceskykutil.cz, iRozhlas.cz